Železniční země

18. listopadu 2009 v 12:56 | Dax |  Z CEST A TOULEK
Splín pod šedou oblohou. Jsem na cestě na jih.
Hezká dívka s hlubokýma očima.
Chvíli čtu Kerouaca, jeho Železniční země je přesně to, co právě teď potřebuji. Vyjádření samoty lidského života uprostřed džungle velkoměsta.
Cítím se osamělý. Zašitý v kůži někoho, kdo vypadá jinak, než se cítí. Má tvář v okně vypadá unaveně, spánku jsem tentokrát opravdu moc nedal, ale ve skutečnosti to tak hrozný není. Jsem jen zpomalený, apatický a smutný. A k tomu mi dopomáhá hudba kapely Down. Jsem down. Mám to rád. Smutek je dobrý učitel a učí trpělivě. Naslouchám mu tedy.
Možná, že moje fyzická schránka odjíždí a duše zůstala na peróně a smutně mává.
Dva chlapíci se o kus dál baví o ženách. Jasně, v něčích očích můžou být jiné lidské bytosti degradovány na pouhé sexystroje. Žádné touhy, sny a přání. Žádné emoce, radost, smutek, nic. Jen touha po uspokojení od takových kreténů, jako tihle dva. JASNĚ, JINAK TO BÝT NEMŮŽE!
Radši zpět k muzice, vaří se mi krev. Mám hloupý vztek a zbytečný.
Kousek od Prahy se železniční země mění ve skládku odpadků. Velkoměsto zvrací své nestrávené a nepoužité na periferii. Žádná změna od středověku, jen odpadu je víc. Mám rád jízdu vlakem. Nic mi nenavodí pocit osamění líp, než špinavé vlaky, ošklivá a pustá nádraží a bordel u tratí. Železniční země.
Jeřáb na staveništi vypadá v oranžovém západu slunce jako kostra obří volavky z pravěku.
Sezobni mě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blackangel blackangel | Web | 18. listopadu 2009 v 16:55 | Reagovat

Na Zemi je nás tolik..jaká je pravděpodobnost, že dva či více lidí, mají stejné pocity a podobné pohledy na to kolem sebe? Líbí se mi, jak přesně popisuješ co vidíš...jako bych se na to dívala sama...a nelíbí se mi,jak dnes muži berou ženy. Akorát mě chytá zlost, když to vidím kolem sebe... vítězí tělesná láska.. co na tom, jak se ta holka cítí? většina se jich chová stejně, jako by si sebe vůbec nevážily...

2 pavel pavel | Web | 18. listopadu 2009 v 19:09 | Reagovat

jízda vlakem už dnes nemá takový půvab jako dřív, kdy všechna kupé byla provoněná kouřem, v noci sršely kolem oken jiskry a
chytil jsi tu a tam nějako sazi do očí :)

3 gerti gerti | Web | 19. listopadu 2009 v 8:30 | Reagovat

Čtu román od Murakamiho a Kerouacka tam označují jako sputnika - líbí se mi to přirovnání "osamělého poutníka"... Jízda vlakem je fajn - ráda přemýšlím, když pozoruju ubíhající krajinu a kapky deště prohánějící se po oknech, když prší. Občasné rozhovory spolucestujících jsou leckdy inspirativní...

4 Miky Miky | Web | 19. listopadu 2009 v 15:33 | Reagovat

Říjen v železniční zemi jsem ještě nečetl ,ale ze smutků mě spolehlivě tahají Dharmoví tuláci.
V souvislosti s odpadky kolem trati mě napadá : čtu teď Gaiu od Lovelocka a dobrá zpráva je ,že země toho vydrží víc ,než si myslíme.

5 Ondřej Ondřej | 20. listopadu 2009 v 14:56 | Reagovat

Doufám, že tě ten jeřáb ďobnul.

6 Dax Dax | 20. listopadu 2009 v 14:59 | Reagovat

[5]: To si piš. Argh!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama