Sludge

25. listopadu 2009 v 23:23 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Vážení hosté, náš program se chýlí ke konci. Poslední dva kousky, které jsem objevil ve zbytcích mozku se objevují. Toto je první z nich:

Zrozen k ponížení od všech.
Když ti bylo pět, otec řek´
"táhni", a odeslal tě do pustin,
bez hranic, plných širých řek,
Plných šedých obloh, trnitých křovin,
pocitů samoty, velkých jak věk,
a jizev od vran.

Trochu později s dusivým pocitem,
že To nezmizí ani za roky.
Jako bys slyšel nějaké kroky
zlé sudby, co přes popel tvého strachu
z lidí, přichází v pachu stoky,
a říká v oblacích dusivého prachu,
že jsi sám.

Nikdy jsi nepotkal ty správné lidi.
Bez ohledu na snahu Ti zůstali skryti.
Za betonem a ledovou ocelí,
za maskami z těsta a hradbami
měst širého Světa, který se skví
jak diamant mezi larvami. Jsi Sám!
Nebo je to klam?

Vidím tě kráčet uprostřed písně,
kterou jsi složil beze slov.
Vidím tě uprostřed stínu a tísně,
vystoupil´s z mýtů uprostřed bouře,
rozlomil´s zámky rozumu moudře,
obalen mlčením těžkým jak kov.
Beze jména, bez vzpomínek, beze slov.
Nevyjednávající, bez podmínek.
Kráčíš a bereš si, co chceš,
lidem úsměv, lidem klid,
a zanecháváš pocit, že vše
v jejich Světě je pustá lež.

Vidím Tě jít skrz mlhy zlých splínů.
Vidím Tě kráčet na hranicích stínů.
Vidím Tě procházet nočními světy.
Vidím jak kráčíš střepy našich činů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondřej Ondřej | 26. listopadu 2009 v 10:55 | Reagovat

Dobré, dobré, jako vždy ostatně

2 Dax Dax | 26. listopadu 2009 v 15:28 | Reagovat

Díky kámo, od Tebe, matadora literatury, který nemluví do větru to fakt hřeje.

3 m-ajesty m-ajesty | Web | 26. listopadu 2009 v 18:40 | Reagovat

Nepatrnej prach
trochu mám strach
z autodestrukce
mám duši na ruce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama