Městská poezie

21. listopadu 2009 v 11:13 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM

Já nejsem básník!
Snad jen přepisuji to,
co na sebe napsal
pošpiněný chodník,
co beton vytetoval,
na své šedé tělo,
a voda zanechala
na karosách aut.

Nic z toho není ze mě,
já jen sbírám sémě,
co stromy a keře zasadily,
aby vzrostlo v nádheře
země,
kterou jsme již skoro zahubili.
Snad jen popel a vítr z plání
a těžký vzduch ve městě
jsou ti, jimž
já plním jejich přání,
ti jsou má inspirace.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blackangel blackangel | Web | 21. listopadu 2009 v 20:04 | Reagovat

pověz mi... zaujal tě někdy nějaký člověk natolik, že jsi na něj nemohl přestat myslet, že ses ho znažil stále poznat a on ti stále unikal, inspiroval tě k něuvěřitelným věcem a ty jsi vůbec nevěděl, co se to s tebou děje?... nemyslím lásku...

2 pavel pavel | Web | 21. listopadu 2009 v 22:32 | Reagovat

prázdná ulice, všichni pomřeli :D

3 Dax Dax | 22. listopadu 2009 v 0:07 | Reagovat

[1]: Ahoj. Poslal jsem Ti zprávu z Tvého blogu, ale asi jsem to nepodepsal. Tak jestli to došlo, byl jsem to já. Nechci to nechávat v komentech, je tu dost lidí, co rádi šmírujou.

4 gerti gerti | Web | 22. listopadu 2009 v 18:46 | Reagovat

líbí se mi slunečnice, co se jim z věčného otáčení za sluncem kloní hlavy a líbí se mi šedé dlažební kostky ulice, co zvou k vykročení...

5 sirael sirael | Web | 22. listopadu 2009 v 19:04 | Reagovat

ach, uvadlé slunečnice...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama