BezOhleduDisciplinován

16. listopadu 2009 v 14:12 | Dax |  MOZKOVNA !?
Pracovat tvrdě, na přídi událostí stát hrdě...

Fajn, ale co tahle myšlenka, která mě napadla jedno dopoledne v práci znamená?
Disciplína, o níž jsem už psal. Jasně, a co s tím. Disciplína je důležitá a další důležitá věc je směr, kterou se chcete ubírat. Můžete mít disciplíny kolik chcete, ale je vám k ničemu, rozptýlíte li ji na spoustu nepotřebných nebo zbytečných aktivit. Čím dál víc si uvědomuji, že disciplínu je potřeba uplatňovat i v takových věcech, jako je výběr lidí kolem sebe. Zní to možná tvrdě, ale připadá mi, že čím víc času trávím s "nepravými" lidmi, tím vzdálenější jsem od svých cílů. A čas běží...
Pracovat tvrději než pracuji lze vždycky, ale zase záleží na oběti, kterou chci dané věci přinést. I tam je nutné vědět, stojí li to za to. Což ale téměř vždy stojí za to. Třeba jen pro tu zkušenost. Ale i tady je potřeba disciplíny, aby se člověk dokázal ze zkušeností poučit a posílit. Je důležité umět udržet zkušenost.
Celé to asi zní trochu divně, já sám dělám spoustu věcí jen pro radost, ale to proto, že pro mě je radost důležitá. Trávit hodiny "blbůstkama" je pro mě důležitá věc. Inspirativní!
Čím jsem starší, tím méně přátel mám. Je to přirozený proces, prostě se přestáváme vídat, každý má jiné zájmy a čas získává pro každého jinou hodnotu. Nejsem z toho rozčarován ani smuten, je to prostě tak. Nikdy jsem moc přátel neměl, a tak se pomalu připravuji na to, že nakonec třeba už žádní přátelé nebudou. Smutné...a osvobozující...?
Pracovat tvrdě, na přídi stát hrdě... je pravda, ale i bezohlednost.
Nemůžete pracovat (ať už si pod tím představíte cokoliv) na maximum, když berete ohledy. Na cokoliv a kohokoliv. Že je neberete na sebe, je samozřejmé (a k tomu nám dopomáhej disciplína), ale problém nastává, přestáváte li se ohlíže na cokoliv. Jít si za svým je... bezohledné. A co je bezohledné, bývá špatné. A bezohlednost přináší rychlý úspěch (někdy i pád...). Člověk musí přijmout všechny důsledky svých činů, stát se plně zodpovědným za sebe a své konání, a to také bez disciplíny nelze. Do jaké úrovně se člověk zodpovídá jen sám sobě? Do úrovně své bezohlednosti? Dokud neomezuje jiné?
Tenhle text nepíši jako obhajobu bezohlednosti, ani jako manifest ultradisciplíny. Jen jsem se zamyslel nad jednou větou, která mě napadla jedno dopoledne v práci. Aby člověk dosáhl určité úrovně, musí být trochu sobec nebo úplný světec. Každopádně, jedna věc je jasná-bez disciplíny to nejde! Zbytek je na rozhodnutí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrs.simmons mrs.simmons | Web | 16. listopadu 2009 v 17:53 | Reagovat

Docela mi mluvíš (mluvíte, jak chcete) z duše. Nedávno jsem o něčem podobném také přemýšlela.

A k těm přátelům; lepší žádní přátele, než špatní. Já osobně potřebuji takové lidi, které mě něčím obohatí a něco mi dají. S těmi ostatními se jen ztrácí čas a akorát mě omezují..

2 gerti gerti | Web | 17. listopadu 2009 v 22:01 | Reagovat

Možná chápu, možná to mám podobně... Někdy mě z toho, jak se věci mají, až zamrazí. Občas se probudí vlk, co mě "vytrhne" - na úkor, nakonec ale stejně nejvíc na úkor sebe...  

3 Vlčka Vlčka | Web | 20. listopadu 2009 v 9:26 | Reagovat

Zrovna jsem četla zajímavou esej o tom, jak ona disciplína odnaučí děti objevovat a přemýšlet. Od malinka pořád slyší: musíš udělat školu, musíš si najít cíl a za tím jít, neběhej po chodbě, stůj na místě, nevrť se, dávej pozor, začni už konečně něco dělat pro to, aby ses měl dobře až vyrosteš... apod. Něco na tom bude... Tak jsme pak všichni naprogramovaní, že bez disciplíny neexistuje úspěch a bez úspěchu je člověk na nic... a hlavně, ano, hlavně nebrat moc ohledů na ty okolo, protože jak s tím jednou začnete, už nemáte šanci někam dojít... slyším to dnes a denně. A opravdový život? To, o co doopravdy jde? V těch horších chvílích mám pocit, jako by to už nikoho nezajímalo... Nějak to tady na světě moc nechápu, tedy lidi...
A k těm přátelům, zjišťuju to samé. Tak nějak mě uklidnilo, to konstatování, že tak to prostě je. Ale všichni se někam rozletěli a občas se stýská...

4 Dax Dax | 20. listopadu 2009 v 14:03 | Reagovat

bez disciplíny není ani štěstí,...myslím...Mám tu spíše na mysli, že chci být disciplinován, neboť vidím, kam mě zatím má snaha zavedla. Úspěch je také pro každého něco jiného.Pro mě je to třeba zlepšování ve hře na bicí, což by bez disciplíny nešlo. Jinak je fakt, že když ti někdo něco vnucuje, spíš tě to poškodí, to je fakt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama