Říjen 2009

30.10.2009

31. října 2009 v 8:23 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Kdybych tak mohl přestat myslet na muziku. Sakra, kdybych tak mohl přestat myslet úplně!
Zahodit plány, starosti a nápady…
Jsem v místnosti plné lidí. Organická hmota emocí, samé úsměvy, pozdravy…
Mám je rád? Já nevím! Asi mám, nechci se rouhat, některé mám rád hodně, ale stejně se cítím jako když hodíš telefonní budku do moře. Člověk užasle drží sluchátko a sleduje ryby. A kyslík dochází…Někdy je ten pocit tak silný, že mám pocit, že se stávám inspektorem Closeauem. Šlápnu a hned je rámus…
Nechci se nad lidmi zamýšlet. Pro mne je kapitola uzavřena. Na hnojišti je pár perel, spousta suchého listí a vespod už to zahnívá. Někdy jsem na vrcholu s perlami a někdy zase dole…
Problém je v předstírání. Bolestně dobře to umím!
Slyšíš? To mi buší srdce.

Skizoo II

28. října 2009 v 10:12 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Je to můj vlastní stín,
který za mnou se dere?
Je to můj vlastní smích,
co kolem mně se směje?
Je to můj horký mozek,
jenž neví, co se děje?
Je to můj ostrý jazyk,
co hořké kletby kleje?
Je to můj zlý obličej,
který tupě zírá ze skla?
Je to snad má zpověď
jež do bahna vody klesla?

Je možné bdít
bez probuzení ze sna?
Je dobré snít
tu
na hranicích pekla?

Hodinu po probuzení nevědět zda spím,
všechny činy utopit v řece jménem Stín.
Neznámou postavu vždy hned za sebou mít,
nevěda, zda chce mě líbat, pozdravit či stít.
Pohlédni mi do očí a pověz mi co spatříš:
modrý klid, rudý strach či fialovou tříšť?
Pohlédni mi do očí, zahlédni se do mně,
najdi květy mých zlých stavů,
a
vyrvi je ze mě!

Žijeme v přepychové době, která nám umožňuje být, kým se nám zamane. Ale na to, být sami sebou, už nám nezbývá sil. Jsme příliš unaveni...

Dreamwithoutmessage..

24. října 2009 v 0:24
Tolik věcí kolem. V určitých chvílích si říkám, kdy uslyším to "křup" a celá moje myšlenková a rozumová klenba se sesype. Málo spánku, celé dny v práci, a protože umím být blb, čas vyhrazený ke spánku umím také spolehlivě utratit v baru...
Tohle nejsou stížnosti, ani náhodou. Pouhé konstatování stavu věcí. Dostávám, co si zasloužím, a zasloužím si, co jsem dostal. Jen se únava stává silnější a silnější, zatímco já slábnu.
V poslední době si asi beru k srdci a k přemýšlení moc věcí. Podrobnější výklad není žádoucí, neboť by tento článek nabral gigantických rozměrů. Snad jen dvě stěžejní věci: Odejít pryč ze země, dokud nás tu nic nedrží a vykašlat se na stálou práci, a makat jen, když potřebuju peníze. Žádné vysvětlení k tomu nepodám, neb není důvod.
Píšu experimentální horor, dokončili jsme s kapelou nahrávání demonahrávky a přemýšlím o textech ke zhudebnění. Duševní život na sto procent. Fyzicky jsem kdesi dole, kde jsem už nějakou dobu nebyl, ale můžu si za to jedině sám. A navrch ještě vše porovnávám a hodnotím z mnoha úhlů. Zenový buddhismus? Kam se ztratil?
...
Východsluncesipodávádveřesdeštěmastrachlidíseměnívctnost.Láskajeabsolutno!
Činyléčíapatiistejnějakoodrazvzrcadlesouvisísestavemduše.Polibkemtonekončí.
Tichojemaximální.Viděnísevracejíránove4:21Kdonevilneuvěří.
Písmenajsoudaremkterýpodceňujeme.Fantasieasvobodapotřebujídisciplínu.
Spánekléčí.......................................................................................................................................

Hey...you!

23. října 2009 v 0:25 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Hej člověče!
Kdo vlastně jsi?
Ten který se poutá k hmotným majetkům?
Nebo ten, co dává uspokojit svým snům?
Ten který hledá místo, kde slunce vstává?
Nebo ten který bere, když druhý dává?

Hej člověče!
Kam to kráčíš?
V čase na místa lepších včerejšků?
Nebo pod zem, schovat svoji zjizvenou tvář?
Na svoji hvězdu, která už padá dolů?
Otáčíš se, abys zjistil, máš li ve stopách zář?

Hej člověče
Už víš co je cit?
Poznals co je to radost z pouhosti prostého Žít?
Znáš ten pocit Teď, bez nutnosti někým být?
Víš co je svobodně dýchat, víš co je Klid?
Nebo máš srdce z kamene, a v něm žádný vryp?

Hej člověče!
Umíš se zastavit?
Chvilku postůj a nech na sebe padat ten sníh.
Je to jednoduchá krása Krásy, moc pouhého Být.
Můžeš ještě chvilku vydržet, jen okamžik?
Možná poznáš všechno co potřebuješ znát a mít.

Hej člověče!
Nezavírej oči, když ti svítá!
Hej člověče!
Nezabíjej nic, co dýchá!
Hej člověče!
Neboj se mít strach. Je tvůj!
Hej člověče!
Nenech se (s)vést, žij život svůj!
Hej člověče!
Neplakej, neboj se a pluj.

Rustic blues

21. října 2009 v 23:29 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Sedím na zápraží starého domu,
vůně vody v povětří,
podlaha z leštěných kůlů,
jíž slunce hladí,
vykukujíc z mraků.

Vítr v korunách stromů,
(má představa svobody),
jinak ticho kolem.
Na riflích záplaty,
a horký čaj v konvi.

Ptáci asi pěti druhů,
přilétají ráno na mítinu.
Šplouchání pstruhů,
ze strouhy za domem.
...A šepot stínů.

Celá příroda kolem
říká jen tři slova:

Samota
není
osamělost.



Velký den nákupů

18. října 2009 v 16:06 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Punčošky a třináct šampónů stejný značky,
Dvakrát dvě sady kompaktů do jedný tašky.
A flašky.
A prášky!
Nový trička s obrázkem, co tě do očí praští,
a navrch koblihu, ukojí potřebu na sladký.
Myšlení dáno v plen.
Vždyť je Velký den nákupů!
Všechno zboží z regálů ven,
přemístit do košů a na kupu.
Tunu makeupu,
Sadu nožů-do masa,
Konzervy tuku,
Nový hodinky!
No není to krása?
No není to spása?
No není to ta Pravá Spása?
Všichni vyjděme ven.
Vždyť je Velký den nákupů!
Všechno zboží z regálů ven,
přemístit do košů a na kupu.
Nezapomeň koupit i to, co fakt potřebuješ,
při tom ujišťování, že fakt žiješ!
Kup si všechny věci v nichž pak shniješ,
polož je doma oltář,
a jdi zas!
Třeba už bude
zas něco novýho.

První koncert

16. října 2009 v 15:16 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Tak jsme si odbili první koncertní vystoupení. Benefiční ještě k tomu. Pozvali nás do klubu Modrý trpaslík v České Třebové, kde Člověk v tísni a místní skautská organizace pořádali večer na téma Postavme školu v Africe. Minifest a různé akce, spojené s africkou kulturou.
Už předem jsem věděl, že co se týká dramaturgie, budeme tam dosti bokem. Ostatní tři skupiny byli totiž rockovo bluesově laděni, a to včetně prvního dua, které nám krásně hrálo na akustické kytary samé hitovky, jako třeba The Beatles nebo Garbage, kdežto náš tvrdý rytmický zásek moc melodií neskýtá. Ale což, měli jsme hrát jako poslední, tak ať si lidi užijí trochu hluku a pozvání jsem přijal.
První co musím podotknout je, že klub se mi moc líbil. Má krásnou a příjemnou atmosféru, je útulně malý (inu trpaslík) a dobře vyzdobený. Já otvírat klub, zařídím si ho podobně.
Jelikož jsme měli hrát až za několik hodin, ochutnal jsem místní pivko, pak ještě vodku a navrch vinný stříček- na nervozitu to nejlepší. Ale dnes soudím, že nervozita byla zbytečná. Jestli něco bylo osazenstvu jedno, byla to muzika. Během setů kapel, co hrály před námi (a my jsme neměli být vyjímkou) se věnovali popíjení a klábosení, nikdo nepařil a aplaudy nestáli za moc. Přesně ten styl publika, kvůli kterému si nakonec kapela udělá na pódiu vlastní pařbu. Jak jsem tak poslouchál naše předchůdce, docházelo mi, že rozdíl nebude jenom ve stylu, ale i v kvalitě. Bicmen se mi fakt líbil.
Když na nás došla řada, první, kdo přišel byl starej zvukař, kterej sdělil : "Vy ste prej nějakéj alternativní punkmetal, jo? No to sem fakt zvědavej." Pak mě sprdnul, že málo kopu do kopáku....
Nazvučil nás, ale dost nanic, protože v rychlých a hlučných pasážích (takže pořád) jsem přestával slyšet basu.
Zhodnotím-li výkon spoluhráčů, říkám JO. Přes pasivní publikum (ale stejně jsme je nakonec dohnali k pogování :)) a nicmoc zvuk se s tím porvali dobře. Svůj výkon hodnotím nicmoc, ale to je už taková moje věčná nespokojenost. Odehráli jsme všechno, došlo i na přídavek (během něhož ty hloupý skauti sundávali výzdobu. Moc jim přeju podobné chování, až budou sami něco preludovat:))) a pokus o konstrukci rozdělané věci, která ale nedopadla moc úspěšně.
Překvapení na nás čekalo po koncertě, kdy nás jak zvukař, tak majitel klubu velmi pochválili za originalitu a osvěžující zářez. Majitel si navrch vzal od Amigha kontakt, že se ozve, až budou pořádat alternativní večer. To su zvědav, zdali se ozvů.
A jedna skautka se na nás obrátila s dotazem, proč když vypadáme tak sympaticky, hrajem to, co hrajem a píšem, co píšem...
Sečteno, podtrženo YES!
A jak na závěr u další vodky řekla barmanka: "Příště BEZ SKAUTŮ"
Howgh!

Mu Dó

15. října 2009 v 19:36 | HitchCock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Onemocněl jsem... To se mi nestalo léta. Několik dní jsem ležel v posteli, koukal na zombiehorory (to se někde projeví...), četl Stephena Kinga a něco psal. Dneska jsem vstal a udělal nový song pro Tengu.

V dáli davy jdou
za sebou.
V tmě za sebou,
tvář za maskou.
V noci bez hvězd
krmím oheň svůj.
Z té dáli jde chlad,
stůj co stůj.
Uvítám ten dav
než půjdu spát.
A o kruzích věčnosti
nechám si sladce zdát.
V noci chladně temné
krmím oheň svůj.
Ten dav mě z dáli volá,
stůj co stůj.

Je to na Bandzone. Myslete si co chcete, ale stále ještě se pokládám za normálního....

DIRT

13. října 2009 v 18:17 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
VIDÍ MĚ, JAK VIDÍM TEBE, KDYŽ VIDÍŠ JE...


VSTUPUJEŠ DO JEJICH SVĚTA
BEZ STRACHU A POCHYB.
JÁ ZŮSTANU
A ONI?
VĚDÍ!

Nápadi

13. října 2009 v 14:31 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Nápady. Nosím jich v hlavě tolik, že pokud si někam nezapíšu jejich kostry, velmi rychle ztrouchnivý, rozpadnou se na prach a ten pak kychám. Mám několik notýsků, diktafon a teď už i notebook, abych byl připraven zachytit sebemenší zajímavý fragment. Moc to ovšem nepomáhá. Stává se mi totiž, že v ruce držím půl A4-kové strany, hustě popsanou poznámkami o nápadu a nic. Snažím se v hlouby mysli lovit dál, ale je to pryč. Atmosféra je pryč. Nejsem naladěn. Chcete příklad? Tady je:
Nedávno jsem ležel ve vaně a pil čaj z velké konve. Chtěl jsem se jen podívat, kolik čaje mi ještě zbývá, odkryl jsem víko a bác. Byl jsem chycen v konvi, znehmotněn a konev, předtím pěkná, ale obyčejná konev, byla náhle cosi jako Alladinova lampa. Byl jsem uvnitř se schopností číst myšlenky lidem, kteří mě nevědomky vyvolali nalitím šálku čaje. Nehmotný a neviditelný. A protože jsem v tom příběhu žil v bytě sám, nikdo mě nemohl vyvolat, neboť v bytě nikdo nebyl. A obrovský potenciál ukrytý v konvi ležel ladem... Až do chvíle, kdy "náhodou" do bytu vstoupil zloděj... Konev není sice nic moc, ale leží li v koupelně u vychladlé vany, upoutá pozornost spíš než v kuchyni ve skříni. A zloděj je taky jen člověk. Chvilku váhá a pak s konví šup do pytle. A jsem venku ve světě, shodou okolností se v konvi ocitnu až v Maroku na bazaru, ovládám myšlení a konání lidí, kteří z konve pijí čaj, ale nevím, proč a jak jsem se do celé té situace, sakra, dostal. Až jednou si konev koupí věhlasný sběratel...
Až potud to mohla být pěkná pohádka s happyendem a romantikou Orientu. Ale to co mi z toho leze teď by byl temný a nepříjemný příběh, kdy se konev nakonec stejně rozbije a můj návrat do fyzického světa je nadobro zmařen. Nejsem zkrátka v pohádkové náladě a sleduju horory...
A přitom mám k danému tématu docela dost poznámek, ale atmosféra a klíče k ní jsou nejdůležitější. Naladit se. Jak řekl David Lee Roth: "Nápad se dostaví v půl šestý ráno na východním pobřeží v nějakým doupěti po zavíračce a další čtyři a půl týdne strávíš tím, že vstáváš v půl šestý a snažíš se to přenést na scénu, jak sis to vysnil..." Tak mě asi čeká ještě hodně van a konví s čajem.
Taky bych to mohl nechat být, a nedělat nic, ale na jednu stranu mi to příjde škoda, protože sledovat, co všechno ve mně spí a probouzí se, mě baví ("to tě musí bavit, kámo, jináč se na to vykašli...") a jednak se trochu obávám, že bez těchto ventilů by mi asi explodovala hlava. A to už by byl horor jaksepatří nechtěný.
Ať žije ventil!

Úlomek 08.10.2009

8. října 2009 v 13:03 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Chlapík skládající uhlí. Krásné, černé, lesklé výdobytky z hlubin Země, kde jako ostatky rostlin a živočichů pravěku, změněny tlaky a horkem, odpočívali ve "věčném" spánku.
Listí všude. A přitom je teprve říjen. Až najednou mi to došlo. Listopad je od slov List a Opadl. List opad.
Ve vlhkém sklípku s nádhernou vůní jablek.
Co bych chtěl dělat? Pracovat na vechtru noční směny. Spal bych a psal. Škoda, že valná většina závor už je automatických.

Šedé a širé, je nebe nad námi,
však prázdnější a pustší
je nevědět CO v životě svém.