Červen 2009

P.O.S.T...

27. června 2009 v 23:02 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Vždy když ležím za nocí temně šerých snů,
čekám v kterém z rohů pokoje výjdeš z mýtů.
Tehdy se čas průzračně a modře zastaví,
a všechna pachuť dne se černou nocí odplaví.
Má babylónská věž rozumu se tím víc naklání,
čím dlouží se stíny let nočního čekání.
Něčím mě hebce děsí uděl tmavých nocí,
mé sny někdo tam v tmách ostrou kosou kosí.
Nezískal jsem tebe, ani neztratil sám sebe,
a přesto prostý děs samoty do nitra mě zebe.
Však nechce se mi hýbat, abych zastavil svůj pád,
jen ležím, čekám, doufám.., že dnes ještě přejde ten krutý chlad...

S.E.X.

21. června 2009 v 23:23 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Je to geometrie.
Předení letmých dotyků,
trocha síly
a polštáře snů.

Lehké doteky,
křivky,
spousta něhy,
oblosti...

Mysl zavřená,
klíčem zamčená.
Fantasie nahoty
a....
Dost!

Iluze

16. června 2009 v 20:27 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Jsi za zástěnou spálených ploch,
uzavřen v bludišti zčernalých stěn.
S vědomím, že už znáš každý roh.
S vědomím, že nelze dostat se ven.

Věřit ve spásu z vnějšího Světa
je hloupost, to zjistíš, až dojde Ti dech.
Iluze vršené po celá léta.
Nic nelze vymazat. Nic nejde vzít zpět!

Neustoupit!
Nevzdat se!
Nepřemýšlet!
DÝCHEJ!

Pyramidy snů dnes začaly se hroutit.
Hordy barbarských pocitů vzaly mysl Tvou v plen.
Představy v hlavě nechtějí přestat se kroutit.
Jak chutná strach, když z úst dere se ven?

Musíš se vymanit, když nechceš nechat se chytit.
Musíš se držet, když nechceš se zřítit.
Musíš být pružný, když nechceš se vzpříčit.
Musíš snít ten zlý sen,
když chceš dostat se ven.

A probudit...

Jedna... dva... imploze!

15. června 2009 v 14:30 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Sedím na posteli a koukám z okna, nic víc není má mysl schopna.
Nad hlavou, nad stropem, nad střechou... temné mraky. Jsou lehké a kouřově tmavé, a mé myšlení taky.
Je to otázka barev, myšlení se rodí z larev, z kukel. Některé jsou z ráje a jiné asi z pekel.
To jsme my!
Jedna strana andělská a koukni na druhou stranu spektra - uvidíš tvář doktora Hannibala Lectera.
Vlastníme klíče k jiným životům. Nevadí, že nám nepatří. Život je pěkné zátiší.
Někdy je světlé a jindy trochu tmavší.
Když budu chtít-stanu se sladší, když budu chtít-stanu se slabší, když budu chtít-stanu se blbší.
Když budu chtít... Nechci!
Kecy, kecy, kecy, který tady řeším. Nic k řešení tu není.
Jsem tady host, a tady nic není věčný.
Tak otevři mi další pokoje-budu Ti vděčný.
Nebudu tu věčně a je jich tady sakra dost.
Tak odemykej, budu Ti zavázaný.
Přes divokou vodu musím stavět most.
Tak odemykej. Udělej to pro mně!


Úlomek 14. 06. 2009

14. června 2009 v 23:23 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Obrovský tlouštík nesoucí malinkého psa.
Mraky v řadách, různých odstínů šedi, pomalu plují oblohou.
Kdejaký hňup si myslí, že ho peníze spasí...
Na krku fialové slečny žlutá šála vlající ve větru.
Pokérovaný hubeňour, svlečený do půl těla, táhnoucí káru plnou železa. V děšti.
Při úpatí vysokého, kamenného, starého domu stojí starý pán, a malinkatým štětečkem zamalovává drobné nečistoty zdi

ABSTRACT MEZOPOTAMIEN

13. června 2009 v 23:14 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Snake in love with thousand butterflies.
And my eyes
straight to the heart of our naked lies.

No hope for awakening from bad dreams.
The deep night
in the middle of dream queen web realms.

Our lives as distorted mirror full of sands.
I saw The Key,
escape from here to there, in my slimy hands.

Why is this funky, cranky, sicky God in MY heart?

And where is the Oppidum?
Lost in the whispers of time.
Last piece of opium,
every part of you is mine!

So sad, so bad. No brick in the Wall.
No way back,
no way outside from deep black hole.

Just breathe, open your mind and hold.
I kiss your skin,
in lonely silent winter night, so cold.
Hope is so thin,
but never be bigger light on the top of the pole.

And seven is THAT number...

Úlomek 10.06.2009

11. června 2009 v 23:08 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Totálně opilý chlapík, táhnoucí v ruce stromek vytržený z květináče. Zahodil ho kvůli policajtům a já ho vyhrál ve hře kámen, nůžky, papír a znova zasadil. V půl páté ráno...
Prší a skrze mraky zasvitlo slunce. Podivuhodné světlo. Kde Svět bere tyhle kontrasty?
Obrovský, potetovaný urzus Karel vyšel z čajovny a za zvuků japonské flétny Shakuhachi si hrozitánsky odplivl.
Slečny, které vědí co chtějí...
Kapky deště dopadají na plechový okap v dokonalém rytmu.
A ranní čaj Puer jako polibek probuzení po probdělé noci.

Stručně a jasně

9. června 2009 v 22:39 | Dax |  MOZKOVNA !?
Lidi jsou zajímavý. Žijeme v době plné strojů - pomocníků, techniky ulehčující práci, aut šetřících čas, mobilů se stoprocentním pokrytím a přístupem na internet a pilulek zajištujících vášeň.
A přesto čím dál více lidí doslova umírá na stres...
Prý nebylo nikdy víc psychických poruch než v dnešní době...
Deprese od narození?
Civilizační choroby...
To je opravdu záhada. Má to vůbec řešení?

Předně by asi lidé museli změnu chtít. To znamená analyzovat příčinu problému, hledat řešení a vytrvat ve zkoušení změnit to. Spíš změnit se. Myslím, že problém neleží nikde mimo nás. Svět je prostě stále stejně chaotický a nebezpečný jako vždy, jen míra naší tolerance k němu se mění.
Znám lidi, kteří příčinu vidí všude jinde, ale v sobě nikoliv. Jiní už vědí, ale radši dál trpí, protože každá změna bolí. A to je fakt. Ale někdo řekl, že bolest obrozuje...
Nejsem zářným příkladem, neboť mě dokáží vytočit neuvěřitelné maličkosti, ale v jedné věci se od mnohých liším- vím, že problém není jednostranný. Na všem nesu svůj podíl, bez ohledu o jakou situaci se jedná. Jedna ruka prostě netleská.
Mám už zkušenosti se snahou o změnu. Opravdu to v ledasčem jde pomalu, tak hrozně pomalu, že to skoro vypadá, že to nejde. A v jiných případech to jde rychle, ale člověk musí ledasco opustit, obětovat nebo dát všanc. Hodně záleží na síle vůle a disciplíně.

Objektivně hledat příčinu, znamená pouštět se dolů do nitra a obracet tam každý kámen. Znamená to uvědomit si, že věci nejdou dobře ne díky zlému světu, ale díky špatnému postoji. Že všichni máme nárok na chyby, a že chyby jdou z velké části napravit. Stačí se zasadit, nebo o to v nejlepší vůli snažit. I v katastrofických fázích problémů lze zachovat válečnickou důstojnost... Někdy pomůže klidně sedět a přemýšlet.

Proč to píši? Protože jsem pro lidi zřejmě zajímavý typ. Taková ta vrba, do které lze vše vymluvit a ona na oplátku utěší, nebo dá radu. Každou chvilku se mi někdo snaží vysvětlit své obří problémy. Mám pro lidi a jejich problémy pochopení. Řekl bych, že až dost velké. Ale pokud se mi někdo přichází vyblít do ucha potřetí, bez jakékoliv snahy o nápravu svých problémů, posílám ho tam, kam se obvykle posílají lidé, které nemáme rádi. Nářky nemám rád...

Minuta

7. června 2009 v 12:56 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Seděl jsem na stromě hnedle po tom, co jsem odbouchal své party na bicí. Dnešní nahravání bylo rychlé, ale nešlo tak dobře jako včera.
V zahradě spousta květů a tím pádem vůní a já se ládoval třešněmi, které byly hořkosladce temné.
Nad hlavou mraky-dodávaly nebi nádheru ocele.
A mravenci? Ti mi vůbec nevadili. Ať se taky ladují.

Vyhlížím vstříc...

Blakeovi

5. června 2009 v 0:39 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Mám rád starýho Billa Blakea,
rád čtu jeho básně, jeho přísloví,
a říkám si: "Ten chlap má koule",
ale nikdo se nedozví,
jak docílil toho, že stál tak rovně.
Tak správně a na tu dobu tak Velmi zvláštně.

Jeho odvaha je vlastně proti mně,
neboť ukazuje jeho velikost
a mé slabosti.
Pro někoho jsou to možná blbosti,
ALE
já se chci poučit ze slabin,
využít jejich hloubku
a zaplnit je...
A tak hladím po hřbetu,
další knihy, otvírám je a čtu.
Blake nebyl zadumán, byl ponořen,
skryt, unešen.
Zhltám vše co napsal.
bez ohledu na to, že jsem už dlouho nespal.
To nevadí on také ne!

Génie, génie.
Kdo jsem, když myslím?
A kdo když jednám?
Na konci světa touha se hnula
a já (stejně jako Blake)
snažím se aby vznikla, aby nehynula.

Rána hledím k obzoru,
a klaním se večeru,
někde musí být,
klíč k Světu skryt.

Blake ho našel, a možná spolkl.

Já musím tedy nový najít.
Bez spánku, bez jídla,
přes bolest i lásku,
dát se do díla,
snažit se a žít.

Úlomek 04.06.2009

4. června 2009 v 14:23 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Děda s vnučkou sedí na kamenné zídce v podmračeném dopoledni a s chutí lížou zmrzlinu.
Kos přiletěl bez bázně na krok ode mne, když jsem stál a pozoroval strom vypadající jako ruka.
Místní blázen se mi pokoušel vysvětlit, jak to vidí.
Milé setkání po letech.
Dva asijské páry na zamilované procházce.
... a jiné světlo za oranžovými mraky...

Nejsem

2. června 2009 v 1:12 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Nejsem.
A nikdo to neví.
Tím pádem se jevím,
v pozadí všech věcí,
o kterých přemýšlel,
ten který již odešel
ten který mě vytvořil
když sám už téměř zanikal.

Nejsem.
A přesto to bolí.
Na barvě černých stěn,
přesto stín se stvoří.
Jako tichý šum uvnitř cel,
nejsem ničím z dobra či zel,
nejsem patrný smyslem,
nejsem než pocitem.

Nejsem.
Snad jen v odstínu mořských solí,
těch z temných hlubin,
nebo v dětském zaříkávání,
úplně vzadu se tulím,
k rytmu a víře ve stvoření.
V nábojích co se nebojí,
že nenaleznou cestu.
A možná ve svědomí
těch co tíhnou ke zlu.

Nejsem a přesto to bolí.
Tebe.
Ne mně...


Úlomek 31.05.2009

1. června 2009 v 1:27 | Dax |  ÚLOMKY DNE
Černá kočka v dešti zasvítila očima v noci znečištěné světlem.
Malý kluk hrající dost dobře na djembe v čajovně.
Stromy bez listů proti obloze jsou jako trhlina v šedivém ledu.
Noční hovory o depresi a tetování uprostřed hospody plné piva a cigaretového dýmu.
Kapky deště za krkem a mokro v botech.
Příjemný pán hledající TEN správný šálek na čaj.
A ticho...