Rozhovor na pomezí...

10. února 2009 v 12:20 | Dax |  Z CEST A TOULEK
Mluvili jsme o tom dlouho. Ten člověk, o mnoho starší, kterého si vážím pro jeho rozumné názory, mi vyprávěl o tom, jak si, poté co emigroval do Amsterodamu, krátil chvíle chozením do knihovny a kupováním a čtením antikvariátních knih. Dodnes je schopen přednést z paměti celé odstavce, ba strany knih, a dokonce je přiřadit k určitým významným datům ("tohle jsem četl když se upálil Palach..."). Vyprávěl mi, jak si, aby překonal samotu a smutek, dělal dlouhé výpisky z knih, a ty pak vázal a dělal knihy nové, knihy originální a vůbec ne nesmyslné.
Zaujetí se kterým mi povídal o verších... O poezii nic nevím, mé psaní se jeví bez smyslu. Ale to odhalení pro mně má velký smysl!
Popíjel jsem s ním čaj a bylo vidět, že dokáže dokonale vychutnat jeho krásu. Říkal, že v životě je důležité se naučit Být. Není nic hezčího než najít krásu v každém okamžiku. A ta krása tady je, ale my jsme rozptylováni.
Povídal jsem mu o svých nočních toulkách a on se usmíval a na oplátku mluvil o nočním Damašku a Bejrútu za východu slunce ( tenkrát, bez smogu).
Vzhledem k jeho stáří došlo i na téma smrti, a tam se mi potvrdilo to, o čem jsem mnoho četl a sám pojal za solidní a pravdivé; totiž že nebýt smrti, bylo by na krásu vždy dost času...
I o splínu dnešních lidí jsme vydrželi mluvit dlouhou dobu. On, který trpěl osaměním po ztrátě vlasti, jazyka i bližních a smutek tedy dobře zná, řekl velmi silnou věc, totiž že nebýt všech okolností, které ho vedly k opuštění všeho co měl a které ho vrhly ho do neznámých vln, zůstal by sám pro sebe nepoznanou krajinou... To si mi moc líbilo. Žádná věc není důležitější než se sám poznat, a co je lepší, než se naučit využívat všech, pozitivních i negativních, okolností.
Usmívali jsme se nad mým neustálým vnitřním soubojem o lidi. Řekl mi, abych se snažil vidět věci z pohledu výhodného pro mně ("proč si kazit hezké chvíle jiným člověkem nebo situací, když ani nevíš proč se to děje, neznáš okolnosti"), a nesnažil se všechno škatulkovat. Jeho jedinou škatulkou je ta s názvem "Život".

Odcházel jsem od tohoto "posledního mohykána" starých časů v povzneseném duchu, a doufám v další příležitosti setkání. Jen by si mohl pořídit do svého domu dveře, nechce se mi stále lézt oknem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sirael Sirael | 10. února 2009 v 20:55 | Reagovat

dům bez dvěří... to zní jako život bez hranic.

2 Ondřej Ondřej | 10. února 2009 v 21:04 | Reagovat

zajímavééé

3 Dax Dax | 11. února 2009 v 9:47 | Reagovat

Vidíš Sirael, to mě ani nenapadlo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama