Únor 2009

Suiseki

27. února 2009 v 11:20 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Začal jsem se více zajímat o kameny suiseki. Fascinující, ty tvary. Člověk může na stejný kámen hledět hodiny, a neomrzí se mu. Kámen je stálost, symbol bezvěkosti a neměnnosti. Nehybný a přesto tolik vyprávějící. Stačí jen naslouchat. A co je na tom nejhezčí? Každému vypráví jiný příběh...

Ještě nemám žádné suiseki, ale hned jak se vrátím z Nepálu, vyrazím nějaké najít. Jsou všude, stačí jen hledat.




Nejsou krásné?
Více o kamenech suiseki se můžete dočíst například zde

Problémovej svět. No.2

22. února 2009 v 19:48 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Jenom mě podceňuj,
snaž se vidět mě v horším světle.
Zaslep své oči pro moje kvality,
Pořádně mě podceň, jde ti to skvěle.

V mojí dobrotu jen přestaň věřit,
o mně jen špatným zvěstem nastav sluch.
Nauč se všechny mé špatnosti větřit,
nauč se místo mně vidět jen vzduch.

Polib své můzy, jež špatně o mně šeptají,
pohlaď ty, kdož v zlém na mně myslí.
Utvrď své předsudky, ať zbořit se nedají,
všude mě pomlouvej, ať trpí přátelé mí.

Zatvrď své srdce vůči mé osobě,
zatvrď svou mysl proti mé mysli.
Představ si upřímně, jak tančíš mi na hrobě,
podceň mě, nenáviď. Systematicky....

... A já tě pak překvapím...

Psycho.ložka a barbar na baru

21. února 2009 v 19:51 | Dax |  Z CEST A TOULEK
Do hospod a barů už moc nechodím. Vyjímkou je, když za barem, místem králů, vládne Amígo. Pak zajdu rád, na pár dobrých piv, dobrou hudbu a pokec. Navíc, jako bonus, se většinou když někam zajdu, dějí zajímavé věci. I tentokrát...
Byla to vysoká, zajímavě vypadající dáma, kterou od vidění znám už dlouho. Nikdy jsme se nijak zvlášť nebavili, i když na čaj občas zašla. Proto mě zprvu překvapilo, že se ke mně dost hlásí, a chce si povídat. Pak už mě to tolik nepřekvapovalo, neboť dáma byla již dost naladěná... Nicméně, po úvodních nezbytných představováních mi začala tlačit do hlavy neuvěřitelné klíny o svých vztahových problémech o kterých jsem měl ještě menší ponětí, než mám o ekonomických řešeních indické chudoby. Poslouchal jsem následky bez znalosti příčin. Dal jsem si další pivko a poradil jí návštěvu psychologa. Překvapila mě prohlášením, že ona sama je psycholog a všechny ty triky s psychoterapií a analýzou dobře zná. Hm, co na to říct. Snad jen, že psycholog je taky jen člověk. Polkl jsem hlt a jediné, na co jsem se zmohl, byl hles o zenu, který je vlastně řešením všeho, čemuž věřím. Kupodivu to zabralo a dala na chvíli pokoj. Já se mezitím zaobíral myšlenkou, že by psycholog v problémech měl mít nárok na neplacené volno, neboť přece nemůže nikomu objektivně pomáhat. Odešla a já si oddychl. Šel jsem si od problémů lidí odpočinout a dát si pár hrnků, a ne dělat vrbu člověku, kterého sotva znám a o jehož problémech nevím zhola nic. Naneštěstí se během pokročilého večera zjevila vedle mojí osoby znovu, již pěkně upravená a začala do mně hučet. Tentokrát ale už nechtěla poradit, nýbrž se mnou chtěla spát. Koukal jsem, kde nechal tesař díru...
Zachránila mě nejnepravděpodobnější duše, moje dávná "známá", se kterou jsem se tenkrát rozešel dosti ve zlém. Ani jsem nepočítal s tím, že bude na oslovení reagovat, ale kupodivu byla milá. Připadlo mi, že dost zmoudřela a otevřeli se jí ve světě oči. Až na jedno. Její partneři byli vždycky divní a ten nynější nebyl ani o cihlu lepší. Dokonalý pár. Vlastně jsem kromě pár zdvořilostních vět neřekl nic, jen jsem poslouchal o dalších vztahových problémech, ale tentokrát s větším vhledem, neboť slečnu znám. Nakonec, když už jsem byl těmi problémy úplně zaplaven, mi dala telefonní číslo, "Že prý to bylo fajn, a někdy bychom se mohli zase sejít." (Jistě, obzvlášť na toho fešáka se těším...)
Takže pivko bylo trochu zkaleno vhledy do problémů lidí kolem mně. Je fajn vědět, jak šťastný vlastně jsem, když mě nic takového netíží. Tak mi nezbývá, než dát skvělou radu nakonec: "Jeďte třeba do Afriky pomáhat nemocným AIDS, a uvidíte.Tam mají skutečně problémy. My, zdravý lidé zde, žadné nepřekonatelné problémy asi nemáme..."

Toulám

19. února 2009 v 23:34 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Toulám se svými dny.
V beatovém srdci beatové tepy.
Živote, jsi jako jazz.
Jen harmonické zvraty,
jen rytmické změny.

Toulám se mezi zdmi.
Po svobodě šlapajíc, touže ji najít.
Lehkost zbavil jsem křídel.
Jen šustot bez perutí,
jen praskot růžových skel.

Toulám se zemí jezerní.
Tvář ve vodě má moji zář.
Voda o vodu překrásně zní.
Zvlněná hladina, zvrásněná tvář.
Jen horké kapky deště?
Nebo můj pláč?

Toulám se.
Beznadějně v naději.
Toulám...

Co řekl starý šaman

18. února 2009 v 23:19 | Dax |  VNITŘNÍ SVATYNĚ
Hej, už ses někdy snažil uhnout větru?
Já jo, srážka nevyhnutelná.

Dokud jsem se jím nestal.
Křik
Hej ty, už víš kolik hvězd má nebe?
Staň se tmou,
a hvězdy sami v tobě vyvstanou.
Křik
Dokud jsi neproseděl
v kámen změněn
roky v krajině skal,
nevíš co je "Být
a nerůst", v tom je ten předěl,
mezi nerostem a
živoucí bytostí.
Křik
Na výšce zvuku listů,
jež se chví,
poznáš zda se chystá,
hněv či smích,
rozverných bohů.
Křik
A v kořenech stromů
leží naše srdce.
Pro každého pod jedním kmenem
tepe.
Zahubíš li mé,
i Tvé
zhyne...
Křik
A bolest všepronikající,
je naším nejvyšším učitelem
žití!
Nacházet její hrubá zrna
v hlubinách našich bytostí,
naplňuje naše duše
největší ctností.
Křik
...

Analyzuj II

14. února 2009 v 13:38 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Nakonec jsem to po paměti a za určitých změn napsal znovu. Jestli je to lepší asi moc lidí neposoudí, neboť první verzi moc lidí nečetlo... Samosebou mám pocit, že to první bylo lepší...Chacha...

Analyzuj
Ten malý šroubek, máš jich doma stovky a který je tak laciný, bez něj jsi teď ztracený,
má hodnotu celýho tvýho auta, no to je nemožný.
Analyzuj
Jasně že můžeš s tou krásnou holkou dneska večer pro jednou spát,
jedna smrt přec konce nečiní, proč si neužít, ale až ti bude za pár měsíců na dveře bouchat,
v jedný ruce prcka a v druhý testy DNA, můžu na to mega dát, asi tě bude srát..
Tak analyzuj!
No jo ten típek vedle vypadá jak blbec, ne jako ty,ale co nevíš je, že před lety
zachraňoval životy, lidí jako ty, bez ohledu na sebe, ten půjde do nebe...na rozdíl od tebe..Hehe
Analyzuj
To víš že si můžeš dát všechny ty šity u Meka, je pravda odvěká, že cesta životem je dlouhá a daleká, tak proč si neužít, molekula tuku na druhou padla, vypadáš jak bečka sádla,
místo těla špeku kostku a tučný bahno na dně mozku..
Tak analyzuj!
Určitě si můžeš koupit všechny ty stylový hadry, proč ne štýl je štýl, a štýlový borci vydržej dýl, ale pak si nestěžuj že zanikáš, vypadáš jak vypadáš, na sobě šaška a v mozku? Nákupní taška!
Analyzuj.
Samosebou zvládneš všechen ten stres, jseš tvrdej chlap a život je pes, musíš ho zkrotit a nabouchat prachy, ale až se začneš v noci budit, v hlavě pocit, že všechno se začlo hroutit,
že jsi ve schíze, že přišla kríze a všechno je v tahu,
tak mi nevolej, bůh dal, bůh vzal a na lidi nekoukal, že sis radši v klidu neužíval.
Analyzuj!
Jasně, že musíš vidět všechny nový bijáky, celej ten Holywůd a jeho krváky, proč chodit do lesa, to bys byl za vola, dříví už se nesbírá, a stejně se z něj jen ozývá, co se do něj volá.
Jen analyzuj!
Možná se vyplatí přemýšlet jestli někdy přiletěj na výlet, navštěva z vesmíru v obleku na míru,
ale spíš se koukej co se kolem děje, brousej se šavle na sousední státy,
prosadit svý zájmy bez ohledu na ztráty,
lidi jsou krvavý, a jestli někdy UFO přiletí, spíš než objetí příjde kulka do hlavy.
Analyzuj!
Jasně že chápu, pod lebkou nosíš tátu a jeho metody, radši skočit do vody, terapie věčnýho zapomnění,ale tím to u mně neobhajíš,tím se nic nezmění, život je posvátný, není lehký,
ale je velmi cenný, existuje pár šancí, zkus tomu uvěřit, není to marný.
Analyzuj!

Alespoň to zkus...

Nálož na mou hlavu..

12. února 2009 v 15:04 | Dax |  ČÍM SE PRÁVĚ PROČÍTÁM
Jsem ve skluzu který mě nutí číst více knih najednou, což sice dělám často, ale nedělám to rád.

1) ZEN A UMĚNÍ ÚDRŽBY MOTOCYKLU - Robert M. Pirsig- Další ze "zenových příruček, tentokráte od autora převážně technických příruček, což je dosti odvážné spojení. Autor pojí příběh o cestě Spojenými státy na motocyklu s filosofickou disputací o životě, kvalitě a realitě a samosebou údržbou motocyklu, kterážto může být opravdovým východiskem.
Kniha je trochu složitá, autor aplikuje filosoficko-technické nazírání na různé životní situace a to takovými postupy, které by možná mátly i studenta filosofie. Musel jsem si občas pomoci výpisky.
Doporučuji zenovým bláznům a čtenářům návodů na sestavení zahradních grilů.

2) POD HRADBOU HIMALÁJE - Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi - Povedený a zajímavým způsobem pojatý cestopis o Nepálu, plný krásných fotografií a zajímavých poznatků, od velkých znalců oblasti a velkých čajomilů:).
Doporučuji všem co cestují, ať již prstem po mapě, nebo reálně.

3) NEPÁL - David Reed - Průvodce po Nepálu od osvědčeného "cestovatelského nakladatelství" Rough guide. Spousta konkrétních informací, typů a lákadel. Pomalu balím...
Doporučuji výletníkům, cestovatelům a nadšencům.

4) VELKÉ POSTAVY ZÁPADNÍHO MYŠLENÍ - Ian P. McGreal - Encyklopedie myslitelů západního světa, dílko pěkně obsáhlé, ale ani zdaleka ne podrobné. Ovšem dobrý start pro sběr informací o myšlenkách a životech různých moudrých lidí.
Doporučuji všem těm, co chtějí vědět a těm co se chtějí zbláznit.

Popolední

12. února 2009 v 13:58 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Sobě připravil jsem
čaj;
a zažehl štíhlou svíci.
Zlatavý nálev nalil si
v šál.

Vůně odnesla mě
v ráj;
a chuť jeho ještě
dál.

Problémovej svět. No.1

11. února 2009 v 16:43 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Povím Ti jednu věc, kterou jen pro Tebe si chráním.
To jak se k tobě chovám, tím se trochu bráním.
Nejsem tvůj přítel, ale mám pochopení,
náš vztah byl vždycky napjatej, to se těžko změní.
Protože nechci.
Protože tě nemám rád.
Ty tvoje kecy,
chápal bych snad,
kdybych tě neznal,
ale já tě znám!
Nechci nic dělat,
leda tě poslat tam,...
to jediný,
pro tebe rád udělám.

Světe

Náš vztah funguje jednoduše, ty znáš mně, já znám tebe.
Z mého chladu k tobě, mě taky trochu zebe.
Na cestě za krásou přátelských vztahů,
nastala chyba a jsem někde v tahu, a už je pozdě.
Protože nechci.
Tady nejsem sám.
V tichu si rád povídám.
Nikoho nevidím,
nikdo nevidí mně.
Celej život žijem potmě.
Ty svoje obrazy,
si zase můžeš vzít.
Myslím to upřímně.
Tak nech mně jít.

Kráso

Myšlenka soužití, to je teorie, kterou každej zná a každej žije.
Tak já nebudu, jsem trochu protiproudej,
zrozenej do světa, ne však na rodný hroudě,
připraven vykročit na Cestu k sobě, mimo svět zlej.
Jen po tom toužím!
A chci zapomínat!
Že jsi tu taky,
nechci si připomínat!
Lidi jako kameny,
učím se vidět.
Všechny jsou studený,
měl bych se stydět?
Za svůj chlad?
Né já ho nezavinil.
To byl tvůj vklad,
tvoji hořkost já pil.

Až do dna...

Filmový zápich

11. února 2009 v 14:40 | Dax |  MOZKOVNA !?
"Bezvýchodná prázdnota. Spousta lidí vidí prázdnotu, ale chce to mít skutečně žaludek, vidět i tu bezvýchodnost." (John Givins, Revolutionary road)

Včera jsem byl v kině. Zajímavé bylo, že mě doň pozvala přítelkyně, a já ani pořádně nevěděl na co jdu...Revolutionary road se ten film jmenoval.
Protože jsem si myslel, že to bude jakási romantická komedie, vyzbrojil jsem se do sálu specielním 24% pivem pro případ nedostatku zábavy. Mám na filmy úplně jiný názor než A. a většinou se neshodneme žánrově ani obsahově.
Ovšem toto byla VELIKÁ vyjímka (ta velká písmena jsou zasloužená), protože film mě jak dějově, tak myšlenkově velice zaujal a výkony všech herců ( já osobně upozorňuji na postavu nervově zhrouceného intelektuála Johna) hodnotím maximální možnou metou, ať už to znamená cokoliv.
O ději filmu se rozepisovat nebudu, protože je možno si ho přečíst na mnoha serverech, ovšem myšlenka filmu za zamyšlení rozhodně stojí.

Jednak film ukazuje, že odhodlání všech členů dané skupiny dokáže překonat společenská klišé, předsudky a zavedené způsoby, jestliže členové skupiny zůstávají jednotní a při sobě.
Z filmu jsem hodně cítil Coelhovskou myšlenku Alchymisty: "Když něco chceš, celý vesmír se spojí, aby Ti pomohl na Cestě k Tvému snu. Ale jestliže sejdeš z Cesty, postupně ztratíš vše..." Což se tady objevuje opravdu až brutálně a přitom nikterak nereálně.
Věta: "Žít tak, jak chceš, vyžaduje velkou odvahu", která zazněla z úst Kate k Leovi (a mně do duše), tu ukazuje, jak veliká pravda to je, a kolik svodů na Cestě za svým způsobem života může být reálně, nebo si lze vytvořit. Když si uvědomím, že se děj odehrává v raných padesátých letech, tedy časech prvních Beatniků, smekám před jejich odvahou vyvazovat se z konvencí.
Taky se mi líbilo, jakým způsobem film ukazuje, jak odlišné vnímání reality můžou mít lidé žijící vedle sebe a jak si tu "svoji" realitu vykládají. Krásně je to vidět právě na rozhovoru "blázna" Johna s Frankem. Blázni možná vidí vše mnohem jasněji...
A v neposlední řadě je tu jasně vidět, jak strašně si dokážou ubližovat dva lidé...

Film můžu jenom doporučit. I to pivko...



Vrahova zpověď

10. února 2009 v 14:40 | Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Řeknu Ti tajemství toho Tajemství.
Řeknu. Hned jak se setmí.
Pak se naše těla setkají,
spolu rozetnem tmu tmoucí ve dví.
Ani trochu nevadí, že Ti to nesedí,
nerodíme se do krásna, naše tváře jsou vlčí.
Uvidíš, výsledek bude fajn, budu moc tvůrčí.

Nenávist v tom nehledej, není to osobní,
je to jen potřeba zabarvit doruda,
zabarvit krvavě, hezky a hřejivě
potřísnit/přikrášlit svou pěnu dní.

A budu Tě při tom za ruku držet,
aby necítila ses tak sama,
a ukážu Ti své tajemství,
vím, že zůstane to mezi náma.
A budu Tě při tom za ruku držet,
na cestě tmou do neznáma.

Chlad na cestě bez návratu.
Jsem převozníkem na Věčné řece.
Když převážím Tě na svém prámu,
vždy po tváři mi slza teče.


V hlavní roli Amigho a jeho něžný hlásek. Zbytek je rámus v G moll a sólo pro malý buben.

Rozhovor na pomezí...

10. února 2009 v 12:20 | Dax |  Z CEST A TOULEK
Mluvili jsme o tom dlouho. Ten člověk, o mnoho starší, kterého si vážím pro jeho rozumné názory, mi vyprávěl o tom, jak si, poté co emigroval do Amsterodamu, krátil chvíle chozením do knihovny a kupováním a čtením antikvariátních knih. Dodnes je schopen přednést z paměti celé odstavce, ba strany knih, a dokonce je přiřadit k určitým významným datům ("tohle jsem četl když se upálil Palach..."). Vyprávěl mi, jak si, aby překonal samotu a smutek, dělal dlouhé výpisky z knih, a ty pak vázal a dělal knihy nové, knihy originální a vůbec ne nesmyslné.
Zaujetí se kterým mi povídal o verších... O poezii nic nevím, mé psaní se jeví bez smyslu. Ale to odhalení pro mně má velký smysl!
Popíjel jsem s ním čaj a bylo vidět, že dokáže dokonale vychutnat jeho krásu. Říkal, že v životě je důležité se naučit Být. Není nic hezčího než najít krásu v každém okamžiku. A ta krása tady je, ale my jsme rozptylováni.
Povídal jsem mu o svých nočních toulkách a on se usmíval a na oplátku mluvil o nočním Damašku a Bejrútu za východu slunce ( tenkrát, bez smogu).
Vzhledem k jeho stáří došlo i na téma smrti, a tam se mi potvrdilo to, o čem jsem mnoho četl a sám pojal za solidní a pravdivé; totiž že nebýt smrti, bylo by na krásu vždy dost času...
I o splínu dnešních lidí jsme vydrželi mluvit dlouhou dobu. On, který trpěl osaměním po ztrátě vlasti, jazyka i bližních a smutek tedy dobře zná, řekl velmi silnou věc, totiž že nebýt všech okolností, které ho vedly k opuštění všeho co měl a které ho vrhly ho do neznámých vln, zůstal by sám pro sebe nepoznanou krajinou... To si mi moc líbilo. Žádná věc není důležitější než se sám poznat, a co je lepší, než se naučit využívat všech, pozitivních i negativních, okolností.
Usmívali jsme se nad mým neustálým vnitřním soubojem o lidi. Řekl mi, abych se snažil vidět věci z pohledu výhodného pro mně ("proč si kazit hezké chvíle jiným člověkem nebo situací, když ani nevíš proč se to děje, neznáš okolnosti"), a nesnažil se všechno škatulkovat. Jeho jedinou škatulkou je ta s názvem "Život".

Odcházel jsem od tohoto "posledního mohykána" starých časů v povzneseném duchu, a doufám v další příležitosti setkání. Jen by si mohl pořídit do svého domu dveře, nechce se mi stále lézt oknem...

Volání jara

10. února 2009 v 11:18 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Proudy sněhové vody za oknem a v mé hlavě myšlenkové tvary,
mám rád tyhle rána šedivá, kdy nikdo se nedívá,
já nemusím mluvit, vše je jak z dály.

Harani, černí zimozvěsti, se pomalu chystají hledat své severy,
na holých stromech i studených domech září,
jak černé perly na dně bílé truhly.

Zmáčená země pojme ještě hodně vody, než ji pomůže Slunce,
ještě pár měsíců, teď nepředstavitelná doba,
vlhkost ve vzduchu a zeboucí palce.

Obloha z oceli v pohybu, každý mrak jiný mrak zacelí v mžiku,
trhliny propouští světlo, mdlost a chlad,
já cítím touhu po uchování okamžiku.

Z knih vím kde je Jih,
a vím že není snem.
Kdy ale příjde k nám?
Ptám se každým dnem.

Cítíte to Probouzení?
V řekách zas se voda pění,
to není klam.
Jaro kráčí k nám.

Blogově

6. února 2009 v 23:53 | Dax |  MOZKOVNA !?
Strávil jsem teď chvilku na tomto blogu a četl, co jsem napsal během těch pár měsíců. Překvapilo mě, kolik jsem z toho zapomněl, ale hlavně, kolik z toho si ani neumím představit. Jako kdyby to napsal někdo jiný.
U některých věcí si zřetelně vybavím celou situaci při jejich psaní. Jiné nedovedu zařadit ani s pomocí data zveřejnění.
Z části je to tím, že píšu zcela instinktivně, mnohdy ani nekontroluji text. Tok myšlenek. A z části tím, že dozadu se "radši" nikdy moc nekoukám...
Zajímavá možnost poznávat sám sebe a změny v myšlení během roku.

Ale vyhasínám.


ZenRebelion

6. února 2009 v 20:06 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Zabedněn v myšlenkách, na ulicích sám, v hudbě zachumlán.
Několik pohledů stačí napovědět, víc ani nechci vědět.
Lidi jsou většinou fajn ve střelbě na nehybné cíle.
Zkus je v ostrý akci, a jejich akcie jsou za chvíli dole...
...Tohle je pravdou.
Ať mi nikdo neříká, jak to je, samý kecy a finále?
Nahoře bradou...
Já jsem tady, druhej tam, to je celý jedno, né dvoje.
Moje myšlení není zmatený, jen není konvenční.
Nebo si lžu, a ostatní maj to správný vedení.
Jistota neexistuje a netvrdím, že jsem tu správně,
ale zároveň se nesnažím ten dojem budit.
Tak ať mi nikdo netvrdí, že něco ví,
s tím mě může jen prudit.
Nebo nasrat.
A stále stejný hry budeme hrát,
jedním okem na sebe mrkat,
a druhým se bát?
Jen trochu se projít netem,
a vím co vládne světem.
Snažit se to zastavit?
Nechci, každýho věc.
Ale přestat v tom jet.
To je to!
Jasně, že mám problémy s lidma,
ale chci je řešit.
Chci "jen" být.

Já jsem tu jen přechodně, chci pít čaj. Hodně a hodně.
Že nic není náhodně?
ZASTAV!
O náhodách mluví asi ti, co mají dost času.
Ostatní žijí a obdivují krásu,
Světa,
který neposkytuje útěchu ani spásu,
ale zároveň nezraňuje.
Prostě je.
(To je věta, cha, cha ,cha.)
Náhoda ho nezajímá, (ten Svět) ani mně.
Tím bych kalil svý myšlení,
a po něm chci jen,
ať Tě začlení do jednoho
z nejkrásnějších děl, jako Květ
toho Světa.
Co se jednomu zdá jako krásno,
má druhej jako alibi,
že ani trochu nemá jasno,
co se mu vlastně líbí.
Rozlišování - Matka starosti.
Krásná ženská- krásná tvář,
na druhou stranu jen maso a kosti...
Až se tohle naučím vidět, zmizím.
Nezbude po mně žádná zář.
Nic.
Nemám svatozář.
Ale mám možnosti,
zvyšovat svý schopnosti a
přemostit
svý myšlení.
Pánem sebe?
To není šílení,
a doufám,
že ani mílení.
Avšak kdo ví.
Náš Svět není nebe,
a je magický. Navždycky.

Preparation

3. února 2009 v 23:51 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Čekám na den.
Čekám nocí, mozek chladím ledem,
sny nožem kosím,
není lehké nechat Tě ladem...
...líbám každou část.

Narodil jsem se pro Tebe?
A kdo tvrdí že jsi to TY,
a která Tvá část je nebe?
Děláš že přemýšlíš,
i přesto,
že víš, jak ta otázka mě zebe...

Nosím spousty dotyků
do chrámu Tvého.

I přesto, že cítím,
že později,
až nás rozdělí.

A to se stane!

Rozbiji spoustu skla.
Spálím hodně fotek.
Neuvidím žadná zla,
ale ani Lásky dotek.
Možná jsem vyhořel,
můj duch osiřel (už dávno).
A není mi přáno,
však nesložím svůj hold.

Pak:

Neuvěřím na nová setkání,
a neučiním pokání,
ale ani lítost se mi neskloní.

Je jak je.
Bude jak bude.
A zbytek...

...přejde.