Sen 17.01.09

18. ledna 2009 v 15:56 | Dax |  VNITŘNÍ SVATYNĚ
S člověkem, kterého jsem neviděl od základní školy jsem sestoupil do sklepení. (Vypadalo to jako sklepy v panelácích, které jsme jako kluci prolézali, s tím lehkým strachem a napětím, co když...) Ten strach a napětí byli i v tom snu, už když jsme šli po schodech do suterénu. Dospělý vždycky nadávali, když nás tam načapali, asi měli strach, že jdeme vykrádat sklepy. (Vykradači hrobek kompotů a použitých autodílů...)
Otevřel jsem dveře (už v tom snu mi přišlo důležitý, že jdu první...) a vstoupil do šera.
Věděl jsem, kam chci jít, ale nemohl jsem najít cestu. Staré známé uličky, šeď a sklepy (jako cely). Pořád špatná cesta, samé slepé ulice a spousta potrubí.
Vtipkujeme (vždycky jsme tak vtipkovali, snaha zahnat tíseň), a jsem moc rád, že je se mnou zrovna tenhle člověk (už na škole to byl velký vtipálek), protože umí zahnat tíseň víc než dobře. A ta ve mně roste, jak se prodlužuje mé hledání.
Konečně.
Snovou realitou se náhle barva okolních zdí změní z šedivé (dříve...dávno...bílé) na brčálově zelenou a v jedné boční chodbě (ty byli vždycky nejstrašidelnější, neboť nikdy nebylo vidět za roh...) jsme objevili točité schody někam hlouběji...
Sestoupili jsme. Trvalo to dlouho, spousta schodů a jak ubývalo světla, měnila se brčálově zelená barva stěn na temně červenou. Hodně mi připomínala barvu čerta z loutkového divadla, co jsem měl jako malý kluk.
Taky zesiloval pocit tísně, v němž převažoval strach, že nás Někdo chytí. (Strachy z dospělých autorit..?)
Poslední schod a je to.
Byli jsme Dole, téměř ve tmě.
Hodně pavučin a rezavé trubky.
Strach.
Napětí a Ticho.
Procházeli jsme dlouhou chodbou, už nebyla červená, byla cihlová a mírně, téměř neznatelně se svažovala nekam hlouběji...
Žádné odbočky, hodně dlouho.
Najednou a to jsou mé děsy od dětství, ZA NÁMI, tedy z místa které jsme již přešli a kde nikdo nebyl a neměl se kde skrýt, světlo (policejní baterka?), které se rychle přibližovalo, tak rychle, že jsme museli okamžitě běžet (unik zablokován, tedy do neznáma) kupředu.
Najednou zase změna, byli jsme v "normální sklepě" (strach mi možná nedovolil pokračovat tmou),
ale bohužel tam bylo hodně lidí, všichni něco opravovali, asi potrubí, a než jsme se nadáli, už nás naháněl jakýsi komicky vypadající a velice vzteklý malý chlap s pleškou, věncem vlasů, kozí bradkou a modrým skladnickým pláštěm (ve snu jsem se ho fakt hodně bál).
A tak zase úprk, tentokrát tedy došlo na ty boční uličky (člověk nikdy nevěděl, která je slepá, což je průser, když máte v patách pronásledovatele...) a napětí se HODNĚ zvýšilo.
Najednou jsem byl sám, zase sklep, ale žádný chlap v plášti, místo toho pocit, že vůbec nevím kde jsem a venku je dávno tma...(Když jsem byl malej, málo co mě deptalo tak, jako soumrak a večer...)
Chodil jsme stále dokola, bez odvahy zavolat, až jsem došel do místnosti, kde byly na truhlářských kozách položené dveře a chlap na kolečkovém křesle, zády ke mně. Potichu jsem zavřel, ale stejně mě slyšel, chvíli jsme se přetahovali o kliku a pak jsem utíkal a utíkal, a křeslo vrzalo stále za mnou.
Záchranu jsem našel ve starém rezavém potrubí s ventily, dalo se po něm šplhat jako po žebříku, a chlap zůstal dole (uf, ještě že to ve snu nebylo jinak, třeba levitace na vozíku...), jenom sprostě nadával a hrozil.
Prolezl jsem úzkou dírou, (nebo jsem pěstí rozbil strop, už nevím) a náhle jsem věděl, že jsem v chodbě podzemí nemocnice (nikdy jsem ovšem v žádném nebyl) a v mírné zatáčce na stěně (byla zelená, ale světle) stín uklizečky. Vydal jsem se k ní (uklizeček jsem se asi nikdy nebál) a byla to "kupodivu" Ellefteria,
velitelka všech chambermaids z hotelu na Krétě. Řekla mi, že musím okamžitě zmizet, že mě kdekdo hledá a je z toho průser. Ukázala mi cestu postraní uličkou, která měla barvu známé šedi a tam, světe div se, dveře, obyčejné panlákové dveře, a za nimi schody pryč ze suterénu...
Takže tak.

Jen podotýkám, že jsem včera nepil ani víno, ani čaj, nýbrž jsem držel půst. Asi se čistila i psychika...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fate Fate | 18. ledna 2009 v 21:23 | Reagovat

Jak často a jak dlouho ten půst držíš?

2 Illavnal Illavnal | Web | 19. ledna 2009 v 14:39 | Reagovat

Uf.. tak tomu opravdu říkám vyčištění psychiky. Mě už se dlouho podobný sen nezdál, ale taky je znám.

3 Dax Dax | 19. ledna 2009 v 23:00 | Reagovat

Jednou za cca 10 dní..jednodenky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama