Odplaty

15. ledna 2009 v 16:04 | Dax |  MOZKOVNA !?
Procházkou podél vody, jsem se dostal až do lesíku, kde nikdo nebyl. Alespoň zdánlivě, neboť vzápětí se vynořil jakýsi starý chlap, kouřil cigáro a vypadalo to, že na něco čeká. Narušil mi myšlenky.
Poslední dobou myslívám na odplaty. Né nijak konkrétní a osobní, ale spíš mě zajímá to téma obecně.
Má smysl někomu oplácet? Jasně se objevuje otázka : "A v dobrém či ve zlém?".., což už je ale rozlišování. Když oplácet, tak na obě strany, ne? Nebo zachovávat k těm "zlým" shovívavost a vždy oplácet jen dobré. Hm, to je nepřímá úměra, tady hrozí jen osvícení nebo amok.
Anebo : oplácet - jak kdy a jak komu? Tím mám na mysli, že někomu někdy prominete to, co byste jinému neprominuli. Tady v tom případě se ovšem objevuje spíš slovo Pochopení než Odplata.
" Chápu proč se tak zachoval, on to nemá jednoduchý..." Tím by se asi odplácení setřelo úplně, neboť lehký to nemá asi nikdo (universální obhajoba).
Nebo oplácet vše, mít všechno pěkně ve škatulkách, těm hodným vycházet vstříc a těm zlým to vracet? Ale tady zase může dojít k tomu, že člověk, kterého jste si do té doby vážili, a který vás měl vždy v úctě, najednou udělá nějaký nepochopitelný průšvih a jeho dopad dostal vás. Tím pádem škatulky mizí, protože jak už jsem psal výše, buď máte pro to jednání pochopení nebo ne.
Nebo se na odplaty vykašlat, nebrat si nic osobně a nenechat se tím zasáhnout dovnitř? Tohle je takový buddhismus, který už ovšem historicky dokázal, že je schopen přijmout i diktaturu, když ta bude vůči němu tolerantní. Tam vidím spíše pasivitu a ta se mi moc nezdá, neb vybízí k aktivitě ty druhé (Hle, má paranoia : Mít situaci pod kontrolou, a nebýt napospas...).

A tak, jak si tak jdu tím zmrzlím lesíkem, napadlo mě, že je možná dobré dát všechny touhy oplácet k ledu, nechat je zamrazit a jenom pozorovat, co se za dobu vaší nereakce bude dít. Získat čas k neukvapenému jednání a zchladit hlavu (film Irréversible už z hlavy nikdy nedostanu). To sice vypadá jako pasivita, ale tam vnímám spíš odevzdání, tady myslím spíš na čas k hlubšímu prozkoumání problému a "odosobnění se". Tohle může fungovat, ale nejspíš jen opravdu na rovině osobní ( viz téma Sudet, které není za šest desetiletí vyřešeno a situace se několikrát stala opravdu hořkou).

Já osobně mám s křivdami problém, nedokážu je jen tak zapomenout, ale snažím se je vidět spíše jako další téma k učení se o sobě, což může vždy vyústit v pozitivní konec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Simmons Mrs.Simmons | Web | 15. ledna 2009 v 19:09 | Reagovat

"Já osobně mám s křivdami problém, nedokážu je jen tak zapomenout, ale snažím se je vidět spíše jako další téma k učení se o sobě, což může vždy vyústit v pozitivní konec..."

..a snažím se každému odpustit, protože ten, kdo neumí odpouštět, nepochopil nic...

2 Sherine Sherine | Web | 15. ledna 2009 v 19:31 | Reagovat

Zajimavá úvaha.

Rozhodně je důležité umět odpouštět , myslím , že je to prostě o tom chtít se zbavit pocitu křivdy.

Protože když je to zlo dlouho v nás, ničí naše touhy , sny..nemůžeme se soustředit na nic jiného , jen na ten boj.Křivda versus odpuštění.

Nemyslím , že pochopení je odlišné od odpuštění.Myslím, že je to jen jedna z částí celého procesu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama