Myslel jsi někdy jen trochu na to,
že nebude cesty zpět?
Že na pouti za svým Ideálem,
poznáš tolik běd?
Já teď piji v teple domu svůj ranní čaj,
Ty tam někde venku, v mrazu,
zkoušíš hledat Ráj...
Ačkoliv potkali jsme se jen letmo,
/ míněno fyzicky /
nechal jsi ve mně stopy
/ doufám, že navždycky. /
Byť jen o krok blíž Tvého pochopení být,
už věděl bych jistě,
že pro někoho
prostě
není snadné žít.
A že stojí za Poznání hladovět...
A obětovat spánek, za možnost znát odpověď...
A přestat si hrát na život v uvědomnění...
A prachy, moc a krása...nic než iluze že není...
V SRDCI LESŮ
V PRACHU CEST
VE TMÁCH NOCÍ
NA ULICÍCH MĚST
Tvůj pochod do neznáma
nezmění
Nikdy,
Nic,
Nikoho.
Bez naší snahy pochopit,
že
CÍLESNĚNÍ,
je impulsem
jít do Toho.
Tea |
achjo, moc hezký... ikdyž na mne to dneska působí opravdu hodně smutně