Myslel jsi někdy jen trochu na to,
že nebude cesty zpět?
Že na pouti za svým Ideálem,
poznáš tolik běd?
Já teď piji v teple domu svůj ranní čaj,
Ty tam někde venku, v mrazu,
zkoušíš hledat Ráj...
Ačkoliv potkali jsme se jen letmo,
/ míněno fyzicky /
nechal jsi ve mně stopy
/ doufám, že navždycky. /
Byť jen o krok blíž Tvého pochopení být,
už věděl bych jistě,
že pro někoho
prostě
není snadné žít.
A že stojí za Poznání hladovět...
A obětovat spánek, za možnost znát odpověď...
A přestat si hrát na život v uvědomnění...
A prachy, moc a krása...nic než iluze že není...
V SRDCI LESŮ
V PRACHU CEST
VE TMÁCH NOCÍ
NA ULICÍCH MĚST
Tvůj pochod do neznáma
nezmění
Nikdy,
Nic,
Nikoho.
Bez naší snahy pochopit,
že
CÍLESNĚNÍ,
je impulsem
jít do Toho.
achjo, moc hezký... ikdyž na mne to dneska působí opravdu hodně smutně