Jonathan Littell - Laskavé bohyně

18. prosince 2008 v 15:19 | Dax |  ČÍM SE PRÁVĚ PROČÍTÁM
Po přečtní recenze na tuto knihu v Reflexu, kdy mi jen z úryvků běhal mráz po zádech, jsem neváhal, a knihu koupil, abych se na ni poté několik týdnů (během kterých jsem zase pro změnu četl recenze krajně nelichotivé) jen díval. Na tlusté knihy jsem zvyklý a o obsahu jsem již věděl své. Přesto jsem nechtěl narušit to očekávání a těšení se. Pak to přišlo.
Reklama na tuto knihu hlásí, že jde o dílo otřásající Evropou. Fiktivní zpověď přesvědčeného nacisty. Barvitá fantasmagorie na pozadí války na východní frontě...
To vše je pravda a kniha jde ještě mnohem dál. Jde o dílo ukazující tragiku jedince mletého v soukolí okolností doby, do které se narodil, a ve které chce přežít nejlépe jak může. Nekladoucí zbytečné otázky a když, tak jen sám sobě. Sžírán válkou a nenávistí, jak kolem sebe, tak uvnitř sebe.
Někdo autorovi a knize vyčítá zbytečné obscénosti a barvité líčení násilí, leč Littell, jenž má sám zkušenosti z několika novodobých konfliktů líčí jen strašlivou realitu války, a její dopad na psychiku člověka.
Littell ví, proč svou knihu věnoval mrtvým.
Těžký román s nevšedním účinkem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katalyn katalyn | Web | 17. května 2009 v 21:06 | Reagovat

knihu jsem nečetla, ale četla ji moje matinka, což v překladu znamená, že mi byly předčítány různé pasáže. Kniha mě zajímá, ale má asi tak devet set stran, což souběžně se školní četbou vážně nedávám. Možná o prázdninách...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama