Zase nějaký kecy...

20. listopadu 2008 v 14:57 | Dax |  VNITŘNÍ SVATYNĚ
Zase piju černej čaj...
Není jiná cesta.
Fantazie neustupuje pravdě. Vlastně lze říct, že absolutní přijetí Pravdy otvírá třetí oko fantazie. Pravda okoření fantazii, fantazie poskytne úkryt před pravdou.
Chtěl bych se dostat mnohem dál... Nenechat se strhnout. Nenechávat se ovlivnit. Planeta uprostřed roje meteorů. Jako nehybný obr. Být respektován, bez touhy po respektu.
Když se kouknu za sebe, vidím věci které by tam být nemusely. Netoužím je vymazat, chci jen, abych si je navždy zapamatoval jako symboly, věčné učitele.
Rád trávím čas o samotě, snažím se pak sedět zazen. Někdy to jde, jindy ani náhodou. Beru to, jen nechápu, proč mě to ještě někdy tolik vytáčí. Nejde to, no co no. Půjde to. Chce to jen vytrvat.
Trpělivost, to je ono. Řekl bych, že trpělivost prodlužuje život. Kdykoliv na něco čekám, čas se prodlužuje. Čas během čekání... využít do poslední sekundy!!! Nemyslím čekání na zázrak, na smrt, nebo podobný patosy. Zkrátka čekání na reakci, odezvu Vnějšího Světa. Nebo nečekat? Nevím. Jak kdy... Romantické...
Romantika? Věřím ještě vůbec? Ale ano, stejně jako v Lásku. Ty musíme chránit, neboť jich velká množství leží padlá na bitevních polích "Zavedených způsobů a Strachu". Musíme je chránit sněním, protože jen tam žijí tím dávným způsobem...
Dávný způsob... Snad kalokaghatia?.. fyzická a duševní vyrovnanost. Touha po sebezdokonalování. Až do smrti. Tak to je běh na dlouhou trať, ale postupně se to krátí. Stárnutím a vyrovnaností. Snaha po snaze po sebezdokonalení slábne zdokonalováním. Vědomím, že samotnou snahou to nelze, že je nutno snahu pustit. Bez starostí, bez strachu...Žádné stěžování.
Nemám rád stěžování. V konečném důsledku si každý nese za vše co se mu přihodí svoji odpovědnost. Stížnosti jsou obhajoba vlastní slabosti, neschopnost vyrovnat se se skutečností. Vím to, a stejně si stěžuji... Ale makám na tom!
A tak piju černej čaj a přemýšlím jak na to. Asi přímo, ne?

Kecy.... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 re_trial re_trial | Web | 21. listopadu 2008 v 3:59 | Reagovat

Hmm, čao Daxi, myslim, že se tu někdy s mým oblíbeným phu-erem na delší čas zatoulám a pořádně a příjemně si počtu. Všechno na mě padá, aspoň trošku pročistím mysl :)* hezký víkend...já naštěstí padám z prahy do hor .)pá

2 amigho amigho | E-mail | Web | 21. listopadu 2008 v 11:18 | Reagovat

Kámo... To poslední slovo to vystihlo... Kecy... Dojemně Dokonalý... Neuvěřitelně Neuzpívatelný... Kurevsky Krkolomný.. Přesně takový, jaký nemám rád neboť jim nerozumím... Ale Rating Roste, takže Let The Show Continue...

3 JS JS | 21. listopadu 2008 v 15:22 | Reagovat

Skvely!! Ma to silu...

Jen me drazdi to sebezdokonalovani. Pro me je to porad otazka a velka neznama.

Idea sama se mi moc libi - cesta dulezitejsi konce, blablabla... Jen me vrta havou, ze kazda cesta vzdycky uz nekam vede. Kazde sebezdokonalovani musi uz postavit nejaky ideal, ke kteremu smeruje. A to je mi proti mysli. Protoze ideal uz prilis zavani nabozenstvim, dogmatikou. Ale mozna je ten problem jen u me, ze se tolik bojim svazat mysleni vecnymi (dogmatickymi) pravdami...

4 Dax Dax | Web | 21. listopadu 2008 v 23:56 | Reagovat

Ahoj Juro, i cesta je cíl...nic víc není třeba...

5 kreperat kreperat | Web | 22. listopadu 2008 v 1:04 | Reagovat

Přesně tak. Stačí po ní jít. Pro samej cíl z ní může člověk i sejít.

6 lill lill | Web | 23. listopadu 2008 v 2:59 | Reagovat

já myslím že hlavní je prostě jít dál. po čemkoliv, cestě i necestě,cíl se vždycky někde vynoří... jenže, já mám v sobě konvici maté, takže celkově by mi měli nejspíše zakázat uvažovat.

7 kreperat kreperat | Web | 23. listopadu 2008 v 11:47 | Reagovat

jo, lidi si Boha pletou s nákupy a žranicema

8 JS JS | 24. listopadu 2008 v 3:10 | Reagovat

Ahoj Davide, cesta je cil - to je dobre, ale stejne to neresi ten muj problem. Protoze na zacatku (nebo behem jakekoli zivotni sebereflexe), kdyz mas nastoupit svou cestu, nabizeji se jich stovky a tisice. A ktera je ta spravna? Mozna muzeme jen zavrit oci a jit, kam nas nohy vedou, ale pak to je trochu i eticky problem. Vzdyt kamkoli se vydame, slapeme po trave a utiskujeme jine. A pak kdyz musis ublizit i svym blizkym treba jen pro to, ze svet nevnimaji stejne jako ty (jdou opacnou cestou), zeptas se sam sebe: Jdu spravnym smerem???

9 Žížala Žížala | Web | 24. listopadu 2008 v 20:40 | Reagovat

Kecy? Myslím si, že bez těhle keců by to v životě nefungovalo a my bychom byli o dosti chudší. I naše okolí...

10 Dax Dax | Web | 30. listopadu 2008 v 12:16 | Reagovat

Ahoj Jirko.Cesta je cílem, neboť touha někam dojít je jedna věc, možnost dosažení cíle věc jiná. K cíly vede hodně cest, ale jasný konec nemá žádná. Co se týká ostatních, lze používat umění  kompromisu, ale sám vím jak je to těžké. Ale žijeme své životy... Správný směr? Co to je, když nevíš kam dojdeš. Můžeš po něm jen toužit a chtít jít správně...subjektivně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama