Zajímavý člověk I.

2. listopadu 2008 v 23:11 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Toho dne, bylo krátce po otvíračce, jsem seděl, pil Puer, poslouchal kolínský koncert Keitha Jarreta a zkoumal přes výlohu čajovny dva topoly. Máme se šéfem takovou kratochvíly, sledovat jejich změny v závislostech na ročním období a počasí. Ten den svítilo slunce a stromy, již zbarvené podzimem, krásně zářily.
Náhle se otevřely dveře a do obchodu vstoupil Zajímavý muž neurčitého věku, snad po padesátce. Již podle pohledu v očích a špinavého oblečení jsem poznal, že to nebude žádný velký kšeft, a tak mě jeho otázka: "Máte tu nějaký čaj sebou, tak do padesáti korun?" vůbec nepřekvapila. Nabídl jsem mu vietnamský Che Xanh, padesát gramů za čtyři pětky, s tím, že je to při srovnání kvality a ceny to nejlepší, co mohu nabídnout. Souhlasil a během doby, kdy jsem čaj navažoval, si pro sebe broukal něco jako: "Ehm, ehm, ano. Jo, jo, hm...", aby se vzápětí rozhodl se slovy: "Víte já kradu městské dřevo, tak si toho vezmu sto gramů.", že si toho čaje vezme víc. Proč ne. A zase: "Hm, Ehm, jo, jo..." Když jsem mu pak čaj zabalil, podal a kouknul se do jeho obličeje, usmál se a pravil: "Já jsem byl v Brazílii a Venezuele, ale tam se všude pije kafe, a na to já nejsem. Já rád čaj.", na což jsem odpověděl, že v Jižní Americe se hojně pije Maté. On se rozzářil: "Ano, ano, a máte Maté?", a já přisvědčil, že jistě.
"Tak já ho sto vezmu. A víte, já byl i v Indii, ale tam se do čaje všude leje mlíko, a já na tenhle brytiš ervejs stajl nejsem." Souhlasil jsem, protože v Indii bylo i na mně mlíka a cukru v čaji moc. Zabalil jsem navážené Maté, on s podivným úsměvem zaplatil a pomalu odcházel.
U vchodu do obchodu máme starou podkovu do které pícháme vonné tyče. Jak tak chlapík odcházel, padl mu na ni zrak, on se zarazil, ztuhnul a pomalu se otočil. Změna v jeho očích byla zajímavá. Více inteligence, méně apatie. Ukázal na podkovu a pravil: "Když přišel Albert Einstein na návštěvu k Nielsi Bohrovi, zeptal se ho: "Proč to máš nad dveřma?", na což Bohr odpověděl: "Prý to nosí štěstí."
Při té jeho změně jsem se zmohl jen na konstatování, že nevím, kdo byl Niels Bohr.
" Vědec který zkoumal vývoj atomu. Měl byste ji pověsit nad dveře. Prej to nosí štěstí. Já nevim, nikdy jsem ho neměl, ale prej to funguje."
Oči opět pohasly, on se otočil a se vztyčeným palce odešel.

Občas na něj myslím. Nějak jsem začal věřit, že opravdu byl všude, kde mi říkal, že byl. Ztroskotat může každý. I odborník, který létá po světě na montáže. To je samozřejmě domněnka, ale stejně. Ta změna v jeho očích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Téé Téé | 3. listopadu 2008 v 10:24 | Reagovat

chci pracovat v čajovně...chci..tolik moc

2 L. L. | Web | 3. listopadu 2008 v 19:55 | Reagovat

zaujimavý článok..konečne niečo, čo ma baví čítať až do konca..ešte mi zaberie veľa času, kým prečítam celý blog že?...tiež túžim po takej práci;)

3 Psychouš Poli xD Psychouš Poli xD | Web | 5. listopadu 2008 v 15:03 | Reagovat

nebyl to nějakej přízrak?x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama