Včerejší koncert kapely Boo. Stojí to za rozebrání.
Na koncert jsem dorazil hned z tréninku, takže v mé krvi koloval vysoký obsah adrenalinu. A proto mi temně syrová agrese kapely přišla velice vhod. Hráli nesložitě, ale velice efektivně. Zpěvák se svojí chlapeckou tváří skvěle kontrastoval, kdykoliv řval abstraktně hranaté texty a hrál, jako by se snažil utrhnout base strunu E.
Kytarista, letitý matador syrové hudby (vždyť byl členem, žel již neexistující legendy apokalyptického rocku - Dunaje ), se držel hezky v pozadí, a jen občas vystrčil čertovy růžky na podporu zpěvákových výlevů.
A bicman? Bez úsměvu, s pokérovaným předloktím a jednoduchou, jen základní soupravou, působil jako pravá dělostřelecká palba, tolik potřebná ke správnému chodu tohoto typu hudby.
Co dodat?
Byl jsem tam, a příště budu zase!
