Blues toku myšlení

4. listopadu 2008 v 0:30 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Byl jsem mezi lidma,
a pil tam černej čaj.
Poslouchal nějaký intouše,
vedli zajímavý kecy o poezii.
Co je to tam učej, na těch vejškách?
Psychologický rozbory básní?
Radši perlíkem do básníkova mozku, ne?
A všechno z hlavy ven, ať máme jasno.
Můzám strhat šaty a pořádně je vokouknout...
A já pil černej čaj, čekal nějakýho Rimbauda,
aby je pochcal.
Ale nepřišel...
Hrála nám k tomu dobrá hudba, ale pochybuju,
že ji někdo poslouchal,
když se vedly tak zajímavý kecy.
Jasně, že pořád pochybuju, pochybuju, že někdo
nepochybuje.
No možná Dalailama, nebo zenový mistři.
A určitě Dógen... bezpochyby.
Ale jinak jsem za.
Pak tam přišla nějaká holka,
asi taky z tý divný školy, a říkala,
že kdybych měl dlouhý vlasy,
byl bych jako Johnny Depp.
Moje ego by se tetelilo...
...kdybych jí nemusel dát za pravdu.
Radši jsem si dal další čaj.
Zase černej.
Ta muzika byla fakt super.
Nějaký umírající indiáni,
nebo co.
Celý tělo se mi chvělo při pomyšlení,
že bych mohl dosáhnout Nemyšlení,
a všechny ty kecy by mi už nikdy nevadili.
Ani lidi, ani stavy, ani stroje, ani já.
A celá ta atmosféra dostávala šťávu,
jak plynul čas. Intelektuální
výkvět se změnil v blábolící hovada,
v neschopnost uchránit svý postoje,
pod náporem chlastu.
Jako kdyby bylo co chránit...
S dalším čajem ujíždím do dálky,
"Jaké ticho je nejtižšší?"
Možná ticho hluchých.
Omezení smyslů se někde kompenzuje.
Stejně jako na znečišťování planety
někdo vydělává.
Být s lidma, ve vlastním úkrytu?
Tak to jsem já.
Těší mě.
A další čaj....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Havran Havran | Web | 5. listopadu 2008 v 2:10 | Reagovat

Jsem si precetl prvni na co jsem narazil, podotykam, ze me cist moc nebavi, a zjistil jsem ze to tu bude asi hodne zajimave :) Tak se na to mrknu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama