5. listopadu 2008 v 13:57 | Dax/Hitchcock |  HITCHCOCKŮV KOUTEK
Zůstanem, i když už nebudeš,
máme sílu, máme odvahu!
Nejsme spojeni, není zdroj
společný síly ani zániku.
Nastokrát zahoď jistotu,
že upadneme do zmatku,
že spatříš slzy kanout do prachu.
Náš svět na tvém nestojí,
tvé rány se nám zahojí.
Zdi, co nám bránili v rozletu,
skončí v prachu a popelu.
Tvé obrazy oheň nakrmí,
plameny vyšlehnou,vzduch vyčistí.
Rozbijem těžítka daná do snů,
vyjdeme skrze noc, do jasných dnů.
Jen zašít díry v srdcích,
zalepit fragmenty mozkových děr.
Zničit torza tvých smělých konstrukcí,
potěšit svět zářivou destrukcí.
Kdo bouři zasadil, vichřici poklidí,
my bez zbraní dosáhnem vítězství.
Potom to nabere nový směr,
až kamení zapadne do mohyl,
tvůj svět zmizí do temných děr,
a tvé poznání jak noční motýl,
zhasne naše touha, abys tu byl.
Až naše síla osvobodí nás od jha,
Ti odpustíme pak, že jsi žil,
očistíme z nánosů špín všechna skla,
zapomeneme, a to je náš cíl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neira Neira | Web | 5. listopadu 2008 v 14:58 | Reagovat

Chtěl jsi říct dobré ráno. :)

Dík

2 Neira Neira | Web | 5. listopadu 2008 v 17:34 | Reagovat

Ono to šlo už dávno, ale ještě musím doladit pár drobností. Třeba bys mi mohl pomoci. Jak se píše hlavička k povídce? :D

3 Tee Tee | Web | 5. listopadu 2008 v 18:28 | Reagovat

ona...líbí se mi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama