Úkryt

24. října 2008 v 14:45 | Dax |  VNITŘNÍ SVATYNĚ
Můj zájem o lidi se omezuje, tím víc, čím jsem starší. Nesouvisí to s nějakou zapšklostí nebo strachem. Jednoduše řečeno, vystačím si v mnohém sám. Mám pár skvělých přátel, se kterými mě pojí zvláštní pouto (trochu jsem o tom psal v článku "Včemtkvíkouzločlověka"), které vždy rád uvidím, ale nejsou - li nablízku, nijak se tím netrápím. Buduji si totiž pečlivě Hnízdo, Úkryt, kam se můžu skrýt, kam chodím ve chvílích samoty, kde je můj Svět ve kterém nikoho jiného nepotřebuji a ani nechci. Jsou to široké prostory mé imaginace, porostlé myšlenkami jenž kvetou Klidem a Tichem. A v těch zahradách (které můžou být tím nejcennějším co mám) se procházím sám a roubuji tam realitu s fantazií, a sny se skutečností. Je to tam fajn...
Ovšem jako všechno příjemné, i můj Úkryt skýtá mnohá nebezpečí, o kterých se stále učím a která se všelijak mění.
Největším z nich je Skořápka, která pokaždé, když vstoupím vni Úkrytu zesílí, a hrozí mě uvnitř uvěznit a nevpustit zpět do reality. Její stěny naštěstí neodolají skvělým čajům, vínu, dobré hudbě nebo láskyplnému dotyku...
Další záludností Úkrytu je Zrcadlo - má schopnost pokroutit mé vnímání reality a vnutit mi svůj pohled na Svět. Hrozí podivínstvím....
A Temnota, jež se občas Úkrytem žene, vnáší zmatky do srdce mně i všem okolo. Pak nezbývá, než čekat dokud se uvnitř opět nevyjasní... A slunce vždycky znovu vyjde!!
... Nic není zadarmo a nic není dokonalé...
Naopak výhodou Úkrytu je jeho přenosnost, nosím ho totiž všude sebou. Je fajn používat ho v letadle, ve vlaku, na lodi, všude tam, kde se nacházím ve společnosti nudných, nepříjemných lidí, nebo na dlouhých, osamělých vandrech v lesích. Dá se též propojit a kombinovat se skvělou hudbou nebo krásným vzpomínáním...
Závěrem snad jen známé rčení Boba Marleye, o kterém jsem již psal : " My home is in my head ", čímž jednou jedinou větou shrnul to, co se tu já pokouším rozvést přes půl skla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psychouš Poli xD Psychouš Poli xD | Web | 24. října 2008 v 16:43 | Reagovat

samota ale není všechno...x)

2 Ian Ian | Web | 24. října 2008 v 17:40 | Reagovat

/nakloní zamyšleně hlavu ke straně. snaží se proniknout mlhou slov k pochopení./

Ano, myslím, že to částečně chápu.

Je to trochu jako sedět v zrcadlové komnatě. Obrazy sami v sobě zmnožené podle málem nekončící křivky.

A člověk je uvnitř...mnohem výraznější, živější. Bije třináct srdcí, třináct úhlů pohledu na život...

Svět sám pro sebe, kde ovšem stejně nenajdeme nic jiného než sami sebe, že...

Ale pak..Skořápka, Zrcadlo i Temnota jsou jen tvými odrazy. Odrazy tvé mysli, je to tak?

/zavrtí hlavou. pak se usměje/

Jinak je báječné, že mi bylo umožněno poznat tenhle blog, jelikož mě naplnil příjemným klidem. A  za to děkuji.

3 Illavnal Illavnal | 24. října 2008 v 23:29 | Reagovat

Ráda čtu slova lidí, kteří částečně pochopili, o čem Život je. A ať už si o sobě ty myslíš, žes pochopil něco ze Života nebo ne, já to vidím. Vidím to tu jasně, projevuje se to tím, jak píšeš.

Že přemýšlíš, že chápeš, že víš. Rozumíš svému nitru - neříkám, že neustále chápeš nebo si jsi jistý, co ti říká, ale přemýšlíš tím správným směrem, směřuješ k pochopení.

Nic není zadarmo a nic není dokonalé. Ale bojovník jako ty se nikdy nevzdává a navíc ví, že i přesto to za to stojí.

Tvé rozvedení téhle důležité věty přes půl skla není vůbec špatné.. ;) Naopak. :)

4 kreperat kreperat | Web | 28. října 2008 v 22:02 | Reagovat

není problém být sám se sebou i uprostřed Václaváku, stačí jen vnitřní pozornost

5 Tea Tea | Web | 8. prosince 2008 v 22:06 | Reagovat

Ale hezky to rozvádíš přes půl skla!!!!:_)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama