Loučení...

21. října 2008 v 19:44 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
Stál jsem na vrcholu hory a sledoval západ slunce,
a v něm cítil,že ve mně je Nekonečno.
Věděl jsem o mečích za svými zády,
ale nedbal jsem, vždyť, co zmůže meč proti Nekonečnu...

Seděl jsem a sledoval květ. Vadne, a není mu pomoci.
Když jsem pak, po bitvě u Sekigahari
ležel ve vlastní krvi,
bylo to stejné. Zánik není nic,
jen bolest a tma.

Neexistuje cesta zpět, jen ta chladem.
Nelze odbočit, nelze couvnout.
Na konci,u vchodu do domu žijících předků,
se nebudu stydět, vždyť má smrt byla dobrá.....

Pavouk Osudu utkal mi krátkou pavučinu,
avšak krásně hustou a košatou.
Netruchlím po životě, vždyť má smrt byla dobrá...
a zakončila velkolepé žití.
Můj meč zvoní smrtí a křičí v něm duše.
Zlomte ho nad mojí mohylou.
A nezapomeňte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brutal Hard Core Fly Brutal Hard Core Fly | Web | 21. října 2008 v 20:39 | Reagovat

ty vole...já ám u toho pocit jako dybys umíral ty!x(xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama