Cvičení

6. října 2008 v 13:31 | Dax |  VNITŘNÍ SVATYNĚ
Cvičím denně. Nedělám to kvůli svalům, je to součástí mojí životní filozofie. Cvičím, protože mi to pomáhá si sám sebe uvědomovat a prožívat. Mám rád únavu a bolest svalů po tréninku. Činky mě nezajímají, kulturisti mi příjdou stejně omezení jako anorektičky. Jejich touha po změně své fyzické schránky v konečném důsledku znamená, že se chtějí zalíbit svému okolí a na to kašlu. To není nic těžkého, získat obdiv kvůli vzhledu. Až se na stránkách magazínů budou objevovat místo vypatlaných umělohmotných lidí se silikony a steroidovými svaly nositelé nobelovek, budu vědět že nastala Změna, a přestali jsme soudit podle vzhledu.
Každodenní cvičení mě baví kvůli disciplíně a na tu jsem hrdý. Vidím jak se zlepšuje můj výkon a to je ten největší důkaz, že když se o něco snažíš a vytrváš, šance na dosažení cíle se rapidně zvyšují. Cítím se odolnější a sebejistější. Jsem pro zdravý životní styl. Zanesené tělo rovná se zanesená mysl. Jeden člověk se mě ptal k čemu mi je celé to cvičení a otužování, když mám stejné šance jako on, že mě porazí auto nebo na mě spadne meteorit, ale tuhle pasivitu neberu, protože to bych mohl říct, že ráno ani nemá cenu lézt z postele, když je kolem takhle drsnej svět. A jen cvičit bez dodržování určitých pravidel výživy, je jako šetřit na auto a nemít řidičák. Strava a cvičení spolu úzce souvisí, stejně jako strava a psychika, ale to asi každý zná sám. Z toho vyplývá, že chceš li cvičit, měl bys o stravě něco vědět a něco se naučit. Pořád je se co učit...
Rozhodně netvrdím, že cvičení je nutné a jediné správné. Většina lidí v mém okolí sportu neholduje a přesto se cítí skvěle. Je to čistě můj osobní přístup a moje definice. Příjde mi to jako logické vyústění lidského bytí, se o sebe trochu starat a udržovat se v kondici. Vize důstojného stáří. Možná to nevýjde a opravdu mě sejme auto, ale na tom v tuto chvíli vůbec nezáleží. Teď je teď a zítřek je zítřek...
Mám spoustu zájmů, ale hodně z nich se cvičení nebo kondice blízce týká. Díky cvičení k nim přistupuji s čisší hlavou a uvolněným tělem. Rád piji čaj a nevěnuji se při tom ničemu jinému, žádné rozptyly, nic. Když se tak děje po tréninku, je snaha soustředit se mnohem snažší a hezčí. Tělo a mysl v harmonii. To je to, oč tu běží. Jdu na čaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psychopatic PoOoli(Brutal Hard Core Fly) Psychopatic PoOoli(Brutal Hard Core Fly) | Web | 6. října 2008 v 14:12 | Reagovat

mm...ty to máš podobn jak já se zpívám...))

2 kreperat kreperat | Web | 6. října 2008 v 14:47 | Reagovat

nevím, jestli si něco dostal, neumím s tím   zacházet, můžeš mi, až budeš mít čas, napsat co a jak se má dělat, když ti chci něco tam písemně dát?

3 Ondřej Ondřej | 6. října 2008 v 16:03 | Reagovat

Ještě je třetí kategorie lidí (já mezi nima), kteří půl roku cvičí a půl roku hnijou ;-)) To podle nálady. Naštěstí se obvykle cítím fajn, ať už tak či onak. A vůbec.

4 kreperat kreperat | Web | 6. října 2008 v 19:50 | Reagovat

taky se dá cvičit, že nemusíš pohnout ani malíčkem, to je to nejlepší cvičení, jaké znám...

5 sirael sirael | Web | 9. listopadu 2008 v 16:47 | Reagovat

ó naprosto se s tím ztotožňuji...jako bych četla své vlastní myšlenky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama