Čalogika...

22. září 2008 v 22:16 | Dax |  ZÁSEKY S ČAJEM
V čajovně dělám s různě dlouhými přestávkami asi osm let a za tu dobu jsem tam již něco zažil, něco viděl a slyšel... Hodně věcí hraničilo s logikou a někdy i zdravým rozumem, což se dá čekat ve tři ráno někde v nonstopu, ale nevím jestli v pozdním odpoledni v čajovně, jako třeba to, co se mi stalo nedávno.
Chodí k nám pán, jemuž jsem dal pracovní jméno Nabíječ kamene. Občas nám totiž v čajovně něco nabíjí. Někdy kámen, někdy čajovou bednu, ale bohužel nikdy třeba notebook nebo mobil, což mě mrzí neb si často zapomínám nabíječku... No nic, stejně má ta jeho energie asi jinou frekvenci...
Onehdá přišel s tím, že má u pana šéfa zadanou rezervaci na dva stolky pro asi osmičlennou společnost, což měl, tak jsem ho pustil dál. Rezervoval si čínské podium, naše asi nejnavštěvovanější místo a jeden přilehlý stolek, a proto mě překvapilo, když se hnedle hrnul k jinému, kterého se ta rezervace netýkala a začal naň vyndávat nějaké věci (zahlédl jsem tibetskou mísu a posléze i něco, co jsem identifikoval jako Lingam, ten nesmí chybět, že). Vzápětí se na podiu objevila jakási krabička, pak tubus a mě to začalo nebavit, obzvláště když se jedna slečna začala dotazovat, co se bude konat za akci a jestli už musí odejít. Tak jsem zasáhl, slečnu uklidnil a Nabíječe usadil s tím, že si nepronajal celou čajovnu, nýbrž pouze zarezervoval dva stolky. Chvilku cosi žbrblal a pak se usadil. A byl klid. Trval dlouho. Na to, že si dal rezervaci pro osm lidí na třetí hodinu a ještě v půl páté seděl u stolu sám, zachovával Nabíječ ledový klid, popíjel čaj a četl si knihu o Andělech. Zato já jsem trpělivost začal ztrácet s tím, jak čas postupoval a na obsazená místa vzrůstal počet zájemců. Náhle - když už jsem se odhodlal rezervace stáhnout a Nabíječovi vysvětlit, že půldruhé hodiny je na nevyužitou rezervaci až moc, se otevřely dveře a do čajovny nakráčel pan J., magistr právní vědy, učitel na zdejší univerzitě a dle jednoho našeho rozhovoru asi i Arcimág jakéhosi vesmírného řádu, podal mi ruku a už si to štrádoval k Nabíječi, který ožil jako ryba uniklá zrádné mělčině. I začalo velké objímání, po kterém jsem nabyl dojmu, že tihle dva se mají moc rádi nebo věří ve vyjímečnost té chvilky a svých osob. Proč ne, oba se prezentují jako velcí akumulátoři Vesmírné energie, tudíž objímání s námi, obyčejnými smrtelníky, asi nebude tak zábavné a vyjímečné. Setkání oslavili Gao Shanem, který jsem hnedle šel připravit a po očku sledoval, co se bude dít dál.
Nejdříve mluvili o věštění budoucnosti, pak léčení na dálku a asi by se dostali i na mimozemšťany, kdyby se jim do hovoru nepřimotala ta slečna, co se prve ptala, zdali má odejít. Oslovila totiž pana J. s tím, že se znají, což ho asi trochu zmátlo a na svoji omluvu pravil:" Víte slečno, já už znám tolik ženských, že už v tom mám zmatek.", na což mu Nabíječ odpověděl:" Né, já Ti to řeknu jináč. Ty už znáš tolik ženskejch, že už v tom máš úplnej zmatek!"........ Na něco takového jsem ovšem nebyl připraven já. TO byl čistý čalogizmus, čajový alogizmus, zkrátka něco, co se neslyší každý den. Země se zachvěla a vše se zastavilo.... Každopádně nevím, jak celá ta akce skončila, neboť poslední co si pamatuju, byl můj záchvat smíchu v kuchyni a pak až čajovnu bez Nabíječe, pana J. i té nebohé slečny. Ještě že zůstala alespoň ta čajovna. A pak že je v čajovně nuda.
Popíjím šálek čaje, vzpomínám na pana Nabíječe a říkám si, že on má opravdu velkou schopnost léčit. Smíchem. Už se těším s čím příjde příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Plameňák Plameňák | 1. listopadu 2008 v 1:09 | Reagovat

The best team ever. Puer´s TEAM!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama